Pět rad pro hladký návrat do školy

Ještě než poprvé zazvoní, potřebují vaše děti „trénink“. Povinností a řádu, ale třeba i imunity. Tady je pět dobrých rad, na co se zaměřit a jak ten návrat do školy zvládnout.

Rakytník, hlíva, echinacea

Malé oranžové kuličky rakytníku stejně jako houba-hlíva patří k zázračným posilovačům imunity. Můžete je samozřejmě dětem podávat v tabletkách nebo sirupech, ale taky je můžete zařadit do jídelníčku jinou formou. Z rakytníkové šťávy namíchejte svěží i hřejivé drinky, rakytníkový sirup můžete přidat třeba jako toping na koláč nebo na perník. Z hlívy je skvělá „falešná“ dršťková polévka, hodí se i do bramboračky, sluší jí to i v jiných polévkách nebo třeba v rizotu. Echinacea se pak zpracovává přímo do přípravků na imunitu – jako tinktura, sirup či kapky.

Výhodou multivitamínů nebo cílených přípravků pro posílení imunity je to, že dovedou kombinovat více složek.

Poslední dny

Ještě než se poprvé vaši školáci, předškoláčci nebo ti nejmenší, co zkouší poprvé jesle či miniškolku do svých zařízení rozběhnou, začněte s nastavováním pozvolného režimu. Pár dní cviku vám ušetří nervy v ostrém začátku, ty „nejostřejší“ hrany se totiž už lehce otupí. I proto není optimální vracet se z dovolené v neděli 1. září. Pokud pár dní na nastolení režimu nestačilo, utěšujte se tím, že dle řady výzkumů a psychologů trvá 19-21 dní, než se z něčeho stane zvyk.

Připravte pomůcky

Nechystejte věci v posledních minutách, ale už pár dní před začátkem školy. Lepší než dát do tašky zcela nové oblečení na tělocvik nebo bačkůrky do školky je „domácí zkouška“. Nechte děti v teplákovce dovádět, abyste věděli, že je nikde neškrtí, je to dobré i kvůli tomu, že si ji pak lépe zapamatují a nebudou v šatně tápat, která mikina je jejich. Díky tomu, že už oblečení jednou doma oblékli, si ho zafixují v paměti. To stejné platí třeba i s lahvičkou na pití nebo penálem.

Nevíte si rady, co školákovi nachystat? Na Rohlíku jsme si pro vás připravili sekci zpátky do školy!

Pravidelné jídlo

Někdo možná v létě svačiny neřešil nebo nechal děti utrhnout si na zahrádce pár malin. Ale abyste se vyhnuli steskům učitelek v mateřské, že vaše dítě nesvačí, nebo fňukání prvňáka, že nemá hlad a tak svačinu vyhazuje, začněte dítěti už pár dní před začátkem školy-školky podávat jídlo v režimu, který ho čeká. Svačinu v půl desáté, ovoce po odpoledním spinkání… Hrajte na kvalitu, vůbec nemusí jít o kvantitu.

Prvnáčci na start

Samozřejmě jsme nezapomněli ani na první velký den našich prvňáčků! Pokud jste dostali seznam školních potřeb a nevíte si s ním rady, máme pro vás řešení! Na Rohlíku jsme vytvořili speciální kategorii s vybavením pro ty, kdo do školních lavic zasednou letos poprvé! Stačí mít seznam při ruce a vše si pohodlně naklikáte do košíku.

Vyznejte se v moukách: Jaké jsou druhy a k čemu se hodí?

Druhy mouk nekončí u bílé, celozrnné, hladké nebo hrubé. Dnes na trhu najdete celou řadu specialit, které si zaslouží pozornost. Jaká mouka to vyhraje ve vaší kuchyni?

Věděli jste, že mouka se mlela už v paleolitu? Za tu doba prošla změnou nejen její výroba, ale také suroviny, ze kterých se vyrábí. Každý druh má svá specifika a rozdílné nutriční hodnoty. Proto je vhodné je nejen střídat, ale i různě kombinovat, abyste docílili kýženého efektu. Pokud nemáte žádná zdravotní omezení, nic vám nebrání dát šanci všem. Tak pojďte mrknout na základní rozdělení mouk i na to, z čeho všeho se vlastně vyrábí.

Rozdělení podle hrubosti a podle části zrna

Tohle pro vás asi žádná novinka nebude. Mouka se dělí na hladkou, která je vhodná na přípravu pokrmů s kratší dobou vaření či pečení. Ideální je tak na cukroví, dorty, kynutá těsta nebo k zahušťování omáček. Polohrubá se hodí do bábovek, koláčů, šlehaných těst či do drobenky. Hrubá najde uplatnění hlavně ve vařených těstech, jako jsou halušky nebo knedlíky. Nejhrubší je pak krupice, kterou můžete použít na kaše, noky a zahušťování polévek a omáček.

Mouky také dělíme podle části zrna, že kterého jsou umleté, a to na vysokovymleté a nízkovymleté. Vysokovymletémají větší obsah povrchových částic zrna. Jsou tedy tmavší, lehce nahořklé a mají vyšší nutriční hodnotu. Nízkovymleté mouky jsou umleté bez povrchové části zrna a jsou tak světlejší, mají delší trvanlivost, ale také menší nutriční hodnotu. Lze sem zařadit i mouku chlebovou, která je takový zlatý střed – při její výrobě se mele jen část obalu zrna.

Rozdělení podle typového čísla

T a pár číslic, které většinou přejdete, protože nevíte, co si z nich odnést? Tzv. typové číslo vyjadřuje tisícinásobek popelovin v mouce. Ze 100 g mouky s označením T450 zbyde po spálení tady 0,450 g popela. A co to vlastně znamená? Čím je číslo vyšší, tím má mouka méně lepku, více vlákniny a těsto z ní vytvořené hůře kyne.

Obilné mouky

A teď už k samotným druhům. Mouka vzniká rozmělněním obilky, což je vnitřní část obilného zrna. Podle druhu vstupní obilniny pak můžeme dělit mouky následovně.

Mouky s obsahem lepku

Pšeničnou mouku asi nemusíme dlouze představovat. Najdete ji v bílé i celozrnné podobě a je vhodná pro přípravu veškerého sladkého i slaného pečiva, na těstoviny i třeba na zahuštění.
Žitná mouka obsahuje oproti pšeničné méně lepku, je zdravější, hutnější a méně soudržná. Nejlepší využití najde při výrobě nehnětených chlebů. Do jiných těst ji lze použít jen v kombinaci s jinou moukou.
Špaldová mouka je vlastně mouka ve své původní podobě, vyrábí se totiž z nešlechtěného druhu pšenice. Má podobné vlastnosti jako klasická pšeničná, takže ji můžete použít všude tam, kde byste použili pšeničnou. Špaldová ale saje více tekutin, takže na to při přípravě myslete. Z nutričního hlediska je to hodnotná potravina bohatá na minerály a bílkoviny.
Ječná mouka patří mezi ty méně známe, což je škoda. Je totiž bohatá na vitamíny B, dodává vláčnost, těsto nadlehčuje, a dokonce prodlužuje trvanlivost. Hodí se na chlebové placky, palačinky, lívance i na výrobu krekrů.
Ovesná mouka je ve své celozrnné podobě velmi zdravá díky vyššímu obsahu bílkovin a vlákniny. Navíc může být i bezlepková. Hodí se do sušenek, kaší, chlebových těst i k zahuštění. Těstům dodává vláčnost a křehkost.

Bezlepkové mouky

Mouky bez lepku se vyrábí pomletím bezlepkových obilovin, jako je pohanka, jáhly, kukuřice, rýže, čirok a další. Používají se podobně jako ty s obsahem lepku, jenže právě lepek pomáhá těsta držet pohromadě. Bezlepkové mouky mají tedy tu nevýhodu, že nejsou tak soudržné a pracuje se s nimi složitěji.

Pohanková mouka je bohatá na vitamíny i celou řadu minerálů, jako je zinek, mangan, měď, draslík a další. Pohanka má skvělé účinky na náš kardiovaskulární systém a na funkci jater. Má ale poměrně specifickou chuť, která ne každému sedí. Proto se nejčastěji míchá s jinými druhy. Hodí se do sladké i slané kuchyně na zahuštění pokrmů, výrobu placek i třeba na palačinky nebo muffiny.
Kukuřičná mouka obsahuje dostatek rozpustné i nerozpustné vlákniny a je bohatá na draslík, železo, hořčík, zinek a fosfor. V kuchyni pak najde uplatnění při výrobě tortill, různých placek, kaší nebo na přípravu polenty.
Rýžová mouka je oblíbená do sladkých (i nepečených) dezertů nebo k zahuštění omáček. Díky neutrální chuti se hodí ale prakticky do všech pokrmů. Těsto z ní je poměrně podobné těstu z pšeničné mouky, jen je méně pružné.
Jáhlová mouka je bohatým zdrojem B vitamínů a řady minerálů. Dokonce je vhodná při žaludečních potížích. Kromě jáhelníku ji můžete použít k přípravě pečiva, sušenek, placek nebo k zahuštění.
Čiroková mouka má neutrální chuť, takže najde uplatnění kdekoli. Upéct z ní můžete chléb i sladké dezerty. Čirok je navíc skvělý zdroj bílkovin a je bohatý na vitamíny B, na vápník, železo, fosfor a draslík. Občas se mu také přezdívá pšenice celiaků.

Luštěninové mouky

Cizrnová, hrachová, sójová, fazolová i třeba čočková. Mouky z luštěnin mají dobré pojivové vlastnosti a není tak problém je použít na sladké i slané pečení. Kromě toho se hodí na zahušťování pokrmů, případně jako náhražka vejce. Luštěninové mouky mají výborné nutriční hodnoty, zejména pak vysoký obsah bílkovin a vlákniny. Většina luštěninových mouk je navíc bez lepku a také hodí při redukčních dietách.

Ořechové mouky

Oproti luštěninovým moukám mají ty ořechové horší pojivové vlastnosti a hodně sají tekutiny. Nejlepší je proto kombinovat je s jinými druhy mouk nebo ingrediencemi, které pojí dobře. Nejběžněji seženete mandlovou nebo kokosovou mouku, ale neobvyklá už není ani třeba mouka z vlašských jader, lískových oříšků nebo kešu. Ořechové mouky obsahují zdravé tuky, bílkoviny, vlákninu, celou řadu vitamínů a minerálů, a ještě jsou přirozeně bez lepku.

Nemusí se tepelně upravovat, takže je využijete při přípravě raw dezertů nebo nepečených korpusů. Do sladké kuchyně jsou jako dělané, protože samy o sobě už mají příjemně nasládlou chuť. Nevadí jim ale ani tepelná úprava, takže z nich můžete připravit cukroví, palačinky nebo zahustit pokrmy. A pokud by vám to pořád bylo málo, připravte si z nich ořechové mléko.

Proč by šneci neměli chybět ve vašem jídelníčku

Trochu zaprší a hlemýždi jsou všude. Tak proč ještě nejsou u vás na talíři? Konzumace šneků není žádnou novodobou vymožeností. A dokonce ani nepochází z Francie, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pojďte jim nakouknout pod ulitu a rovnou si je připravit.

Stručná hlemýždí historie

I když Francie patří se svými 30 tunami ročně mezi největší konzumenty šneků, Španělsko ji předběhlo o několik tisíciletí. Toto tvrzení se opírá o archeologické důkazy z prozkoumávání jeskynních pozůstatků. Podle nich mohli mít Španělé šneky v menu už někdy před 30 000 lety. V

Česku sice takovou letitou historii nemáme, ale ani tak nejsme v jejich konzumaci nováčci. Stačí nakouknout do kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové, ve které najdete hned 4 recepty. Zahradní hlemýždi byli poměrně běžným postním jídlem chudiny. Až později se stali vyhlášeným pokrmem bohatých vrstev.

Je šnečí maso zdravé?

Existuje celá řada jedlých šneků, nejčastěji se chovají hlemýždi zahradní, hlemýždi afričtí a hlemýždi kropenatí. Pod jejich ulitou se skrývá velké množství kvalitních bílkovin, vitamínů i minerálů jako je vápník, hořčík a fosfor. Tuk tam nehledejte. Šnečí maso je totiž prakticky bez cholesterolu. Co se týká výživových hodnot, strčí do kapsy prakticky jakékoliv jiné maso. 100 gramů pak obsahuje pouhých 60 kalorií, což z něj dělá skvělé jídlo při redukčních dietách a díky vysokému obsahu bílkovin se hodí i do jídelníčku aktivních sportovců.

Jak šneky správně připravit

Že je šnečí maso nevýrazné a tuhé? Záleží, jak si dáte záležet na přípravě. Pokud si je nachytáte sami (sbírat byste ale měli jen šneky s ulitou větší než 3 cm), je potřeba nechat je postit se 5 až 6 dní, aby se vyčistili, zapouzdřili a uložili ke spánku. Nejlepší je nechat je v dřevěné krabici s otvory na vzduch.

Po půstu se šneci hodí do vroucí vody, kde jsou šokově usmrceni. Po pěti minutách varu se maso pustí ulity. Poté je přendejte do studené vody a nechte vychladnout. Po vychladnutí je snadno vyndáte z ulity, abyste jim mohli odříznout střívka a zbavit je slizu. Toho docílíte opakovaným solením a oplachováním. Takto připravené maso můžete buď zamrazit nebo se pustit do přípravy pokrmu.

Připravené šneky je potřeba vařit minimálně ještě tři hodiny (opravdu jemného masa docílíte spíše až po 4 až 5 hodinách varu) se zeleninou, divokým kořením a případně i vínem.

Nejznámější způsob přípravy jsou šneci po burgundsku. Uvařené šneky natlačte zpět do (vymytých) ulit a zbylé místo vyplňte bylinkovým máslem. Šneky dejte do trouby tak, aby z nich máslo nevyteklo a pečte přibližně 10 minut na 190 až 200 °C. Na jednu porci připadá 12 šneků.

Tip: Ulity stabilizujete tak, že do pánve nebo pekáče nesypete hrubozrnnou sůl, do které je usadíte.

Jak šneky konzumovat

Správný způsob servírování je ve šnečí ulitě, které umístíte ideálně do zapékací misky. Tu držte speciálními kleštičkami v levé ruce a pravou z ní nabírejte maso pomocí speciální úzké vidličky. Ke šnekům se podává čerstvé, ideálně ještě horké pečivo, které se namočí do rozpuštěného másla. Na zapití se pak nejvíce hodí červené víno.

A co že jsme si pro vás připravili? Na Rohlíku se můžete těšit na několik šnečích dobrot: šneci s bylinkovým máslem, šneci s parmezánovou náplní, šnečí kaviár se zlatem, šnečí maso játrový krém, ragú se šneky, šneci v bujonu

Všechny barvy květáku: kde se vzaly a v čem jsou lepší?

Jednoletku vyšlechtěnou z divoké brukve všichni dobře známe v její bílé podobě. Věděli jste ale, že to není jediná barva, kterou květák může mít? Jaké další barvy se pěstují a jaký je mezi nimi rozdíl?

Kde se vzal barevný květák

Genetická modifikace? Barviva? Ani jedno. Barevné květáky jsou produktem dlouhodobého selektivního šlechtění, při kterém se kříží různé druhy tak dlouho, dokud nevypadají nebo nechutnají podle představ. A že vám to přijde nepřirozené? Tak vězte, že to není nic neobvyklého. Ona i mrkev dříve byla nejčastěji bílá, žlutá nebo fialová. Oranžová se prosadila až před pár stoletími po dlouhodobém procesu selekce. Barevné květáky jsou ale o něco náročnější na pěstování, proto je i jejich cena vyšší.

Proč je barevný a jak se to projeví na chuti?

Zelený, fialový i oranžový květák se od toho námi dobře známého bílého neliší nijak dramaticky. Nejvýraznější rozdíl ucítíte u fialového, který je jemnější, sladší a není ani trochu nahořklý. Jeho barvu způsobuje obsah antokyaninů, které jsou jedny z nejsilnějších antioxidantů. Zelený květák má svou výraznou barvu díky vyššímu obsahu chlorofylu, oranžový je pak zbarvený vysokým obsahem karotenu. Chuťově jsou oba velmi podobné bílému. Rozhodně ale vypadají na talíře efektněji.

Květák a jeho účinky na zdraví

Co v sobě skrývá tato nejstravitelnější brukvovitá zelenina?

Obsahuje velké množství vitamínu C srovnatelné třeba s pomeranči. Z dalších vitamínů je to třeba K, B5 a B9. Oranžový květák je navíc díky karotenu našlapaný vitamínem A, a to až 25× víc než ten bílý.
Pokud si hlídáte váhu, květák by vám v jídelníčku neměl chybět. Má jen minimum kalorií, ale zasytí na dlouhou dobu.
Květák také pomáhá v boji se záněty v těle. Obsahuje soustu prospěšných kyselin a antioxidantů, které snižují počet volných radikálů v těle. Jednou z látek, které obsahuje, je indol-3-karbinol. Ten ruší špatné geny a aktivuje ty správné, které zabraňují zánětlivým reakcím.
Látky obsažené v květáku dokážou snížit riziko rakoviny a snížit možnost jejího opakovaného výskytu. U fialového je tato vlastnost ještě vyšší díky obsaženým antokyaninům.
Antioxidanty pomáhají také snižovat hladinu estrogenu a vyrovnávat hormony v těle.
Květák obsahuje glukosinoláty a thiokyanáty, které podporují činnost jater a detoxikují tělo.
Díky své snadné stravitelnosti je vhodný pro osoby s žaludečními nemocemi. Navíc reguluje průchodnost střev a uklidňuje je při zánětech.

Neodolatelné recepty

Jak ho zařadit do jídelníčku, aby byl nejen zdravý, ale také jste si pochutnali? Květák neznamená jen trojobal nebo mozeček jako ze školní jídelny. Připravit si z něho můžete i krémovou květákovou polévku, zapéct ho s brokolicí a parmazánem nebo z něj vytvořit lehký oběd s bulgurem. Osvěžující je pak například v salátu s jablky a modrým sýrem. Možností je opravdu mnoho.

O své výtvory se s námi nezapomeňte podělit na Instagramu pod hashtagem #rohlikchef.