Jak na mušle: vše o slávkách a jejich přípravě

Svezte se s Rohlíkem na mořské vlně, kterou  přinese od 21. 9. do 27. 9. Prague Mussel Week. Čekají na vás slávky s 50% slevou ve vybraných restauracích i u nás na Rohlíku.


Považujete mořské plody za něco exotického, co si můžete dovolit jen v restauraci na dovolené? Zahoďte předsudky a pojďte se přesvědčit, že pro dobře připravené slávky nemusíte nikam daleko.

Slávky, mušle pro začátečníky

Slávky jsou purpurové až skoro černé mušle, které na první pohled pravděpodobně přelétnete pohledem a nezastavíte se u nich. A přesto se vyplatí je poznat více. Jsou nabité minerály a vitamíny, obsahují spoustu bílkovin a tuků jen pomálu. Navíc tuky, které obsahují, jsou z větší části omega-3 mastné kyseliny, a ty jsou tělu velmi prospěšné.

preferují poloslanou vodu, takže je najdete ve všech mořích spíše na mělčinách u ústí řek. Tam se přichytávají ke kamenům, skalám i pilířům, a tvoří takzvané lavice, kde se nachází tisíce lastur. V některých oblastech se na mělčiny upevňují kůly právě proto, aby se na nich slávky zabydlely a pak se mohly vylovit. Vzhledem k tomu, že je pro ně tento druh života naprosto přirozený, není k jejich chovu potřeba žádných antibiotik a jedná se tak o čistý přírodní produkt.

Bojíte se, že budou drahé? Není to vůbec pravda, ceny se dají srovnat s jinými druhy masa. Navíc jsou díky snadné přípravě vhodné i pro ty z vás, kteří s vařením mořských plodů nemají žádné zkušenosti. Jsou také skvělé pro ty, které od konzumace odrazují syrové mořské plody, slávky se většinou podávají tepelně upravené.

Jak na přípravu

Abyste si nezkazili zážitek, je potřeba zjistit, jestli jsou všechny slávky čerstvé. U zavřených nemusíte nic řešit, tam je vše v pořádku. U otevřených mušlí musíte nejprve zjistit, jestli je někdo doma. Mušli chyťte do jedné ruky a druhou na ní poklepejte, nebo spíše pořádně cvrnkněte – živá slávka se zavře. Pokud se ani nehne, okamžitě ji vyhoďte, pokrm z ní byste riskovat nechtěli. 

Teď přichází na řadu čištění. Slávky na sobě mají řasy a uvnitř i nějaké to zrnko písku. Jednu po druhé očistěte od řas a pak je namočte do ledové vody. Nechte je v ní chvíli namočené, začnou postupně pouštět písek. Vodu několikrát vyměňte, abyste měli jistotu, že vám nebude nic skřípat mezi zuby.

Tipy na recepty

Ještě se trochu ostýcháte a nové vjemy si raději dávkujete? Zkuste jednoduché recepty od Romana Vaňka. Nakoupit si všechny suroviny můžete jednoduše přímo na stránce receptu a Rohlik.cz je přiveze čerstvé až k vašim dveřím. Třeba na slávky na víně. Kromě mušlí budete potřebovat trochu bílého vína, šalotku, máslo, petržel, citron a sůl s pepřem. Skvěle chutnají i se smetanou nebo po námořnicku.

Uvařené slávky ještě dobře prohlédněte a vyhoďte všechny mušle, které se neotevřely. Konzumovat je můžete vidličkou, pokud byste se chtěli blýsknout, udělejte si z první skořápky kleštičky, kterými budete jíst zbylé mušle.

Stejně jako jiné mořské plody, i slávky nejlépe doplníte lehkými a méně aromatickými bílými nebo šumivými víny.

Vyznejte se v moukách: Jaké jsou druhy a k čemu se hodí?

mouka

Druhy mouk nekončí u bílé, celozrnné, hladké nebo hrubé. Dnes na trhu najdete celou řadu specialit, které si zaslouží pozornost. Jaká mouka to vyhraje ve vaší kuchyni?

Věděli jste, že mouka se mlela už v paleolitu? Za tu doba prošla změnou nejen její výroba, ale také suroviny, ze kterých se vyrábí. Každý druh má svá specifika a rozdílné nutriční hodnoty. Proto je vhodné je nejen střídat, ale i různě kombinovat, abyste docílili kýženého efektu. Pokud nemáte žádná zdravotní omezení, nic vám nebrání dát šanci všem. Tak pojďte mrknout na základní rozdělení mouk i na to, z čeho všeho se vlastně vyrábí.

mouka

Rozdělení podle hrubosti a podle části zrna

Tohle pro vás asi žádná novinka nebude. Mouka se dělí na hladkou, která je vhodná na přípravu pokrmů s kratší dobou vaření či pečení. Ideální je tak na cukroví, dorty, kynutá těsta nebo k zahušťování omáček. Polohrubá se hodí do bábovek, koláčů, šlehaných těst či do drobenky. Hrubá najde uplatnění hlavně ve vařených těstech, jako jsou halušky nebo knedlíky. Nejhrubší je pak krupice, kterou můžete použít na kaše, noky a zahušťování polévek a omáček.

Mouky také dělíme podle části zrna, že kterého jsou umleté, a to na vysokovymleté a nízkovymleté. Vysokovymletémají větší obsah povrchových částic zrna. Jsou tedy tmavší, lehce nahořklé a mají vyšší nutriční hodnotu. Nízkovymleté mouky jsou umleté bez povrchové části zrna a jsou tak světlejší, mají delší trvanlivost, ale také menší nutriční hodnotu. Lze sem zařadit i mouku chlebovou, která je takový zlatý střed – při její výrobě se mele jen část obalu zrna.

Rozdělení podle typového čísla

T a pár číslic, které většinou přejdete, protože nevíte, co si z nich odnést? Tzv. typové číslo vyjadřuje tisícinásobek popelovin v mouce. Ze 100 g mouky s označením T450 zbyde po spálení tady 0,450 g popela. A co to vlastně znamená? Čím je číslo vyšší, tím má mouka méně lepku, více vlákniny a těsto z ní vytvořené hůře kyne.

Obilné mouky

A teď už k samotným druhům. Mouka vzniká rozmělněním obilky, což je vnitřní část obilného zrna. Podle druhu vstupní obilniny pak můžeme dělit mouky následovně.

Mouky s obsahem lepku

  • Pšeničnou mouku asi nemusíme dlouze představovat. Najdete ji v bílé i celozrnné podobě a je vhodná pro přípravu veškerého sladkého i slaného pečiva, na těstoviny i třeba na zahuštění.
  • Žitná mouka obsahuje oproti pšeničné méně lepku, je zdravější, hutnější a méně soudržná. Nejlepší využití najde při výrobě nehnětených chlebů. Do jiných těst ji lze použít jen v kombinaci s jinou moukou.
  • Špaldová mouka je vlastně mouka ve své původní podobě, vyrábí se totiž z nešlechtěného druhu pšenice. Má podobné vlastnosti jako klasická pšeničná, takže ji můžete použít všude tam, kde byste použili pšeničnou. Špaldová ale saje více tekutin, takže na to při přípravě myslete. Z nutričního hlediska je to hodnotná potravina bohatá na minerály a bílkoviny.
  • Ječná mouka patří mezi ty méně známe, což je škoda. Je totiž bohatá na vitamíny B, dodává vláčnost, těsto nadlehčuje, a dokonce prodlužuje trvanlivost. Hodí se na chlebové placky, palačinky, lívance i na výrobu krekrů.
  • Ovesná mouka je ve své celozrnné podobě velmi zdravá díky vyššímu obsahu bílkovin a vlákniny. Navíc může být i bezlepková. Hodí se do sušenek, kaší, chlebových těst i k zahuštění. Těstům dodává vláčnost a křehkost.

Bezlepkové mouky

Mouky bez lepku se vyrábí pomletím bezlepkových obilovin, jako je pohanka, jáhly, kukuřice, rýže, čirok a další. Používají se podobně jako ty s obsahem lepku, jenže právě lepek pomáhá těsta držet pohromadě. Bezlepkové mouky mají tedy tu nevýhodu, že nejsou tak soudržné a pracuje se s nimi složitěji.

  • Pohanková mouka je bohatá na vitamíny i celou řadu minerálů, jako je zinek, mangan, měď, draslík a další. Pohanka má skvělé účinky na náš kardiovaskulární systém a na funkci jater. Má ale poměrně specifickou chuť, která ne každému sedí. Proto se nejčastěji míchá s jinými druhy. Hodí se do sladké i slané kuchyně na zahuštění pokrmů, výrobu placek i třeba na palačinky nebo muffiny.
  • Kukuřičná mouka obsahuje dostatek rozpustné i nerozpustné vlákniny a je bohatá na draslík, železo, hořčík, zinek a fosfor. V kuchyni pak najde uplatnění při výrobě tortill, různých placek, kaší nebo na přípravu polenty.
  • Rýžová mouka je oblíbená do sladkých (i nepečených) dezertů nebo k zahuštění omáček. Díky neutrální chuti se hodí ale prakticky do všech pokrmů. Těsto z ní je poměrně podobné těstu z pšeničné mouky, jen je méně pružné.
  • Jáhlová mouka je bohatým zdrojem B vitamínů a řady minerálů. Dokonce je vhodná při žaludečních potížích. Kromě jáhelníku ji můžete použít k přípravě pečiva, sušenek, placek nebo k zahuštění.
  • Čiroková mouka má neutrální chuť, takže najde uplatnění kdekoli. Upéct z ní můžete chléb i sladké dezerty. Čirok je navíc skvělý zdroj bílkovin a je bohatý na vitamíny B, na vápník, železo, fosfor a draslík. Občas se mu také přezdívá pšenice celiaků.

Luštěninové mouky

Cizrnová, hrachová, sójová, fazolová i třeba čočková. Mouky z luštěnin mají dobré pojivové vlastnosti a není tak problém je použít na sladké i slané pečení. Kromě toho se hodí na zahušťování pokrmů, případně jako náhražka vejce. Luštěninové mouky mají výborné nutriční hodnoty, zejména pak vysoký obsah bílkovin a vlákniny. Většina luštěninových mouk je navíc bez lepku a také hodí při redukčních dietách.

Ořechové mouky

Oproti luštěninovým moukám mají ty ořechové horší pojivové vlastnosti a hodně sají tekutiny. Nejlepší je proto kombinovat je s jinými druhy mouk nebo ingrediencemi, které pojí dobře. Nejběžněji seženete mandlovou nebo kokosovou mouku, ale neobvyklá už není ani třeba mouka z vlašských jader, lískových oříšků nebo kešu. Ořechové mouky obsahují zdravé tuky, bílkoviny, vlákninu, celou řadu vitamínů a minerálů, a ještě jsou přirozeně bez lepku.

Nemusí se tepelně upravovat, takže je využijete při přípravě raw dezertů nebo nepečených korpusů. Do sladké kuchyně jsou jako dělané, protože samy o sobě už mají příjemně nasládlou chuť. Nevadí jim ale ani tepelná úprava, takže z nich můžete připravit cukroví, palačinky nebo zahustit pokrmy. A pokud by vám to pořád bylo málo, připravte si z nich ořechové mléko.

Proč by šneci neměli chybět ve vašem jídelníčku

Trochu zaprší a hlemýždi jsou všude. Tak proč ještě nejsou u vás na talíři? Konzumace šneků není žádnou novodobou vymožeností. A dokonce ani nepochází z Francie, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pojďte jim nakouknout pod ulitu a rovnou si je připravit.

Stručná hlemýždí historie

I když Francie patří se svými 30 tunami ročně mezi největší konzumenty šneků, Španělsko ji předběhlo o několik tisíciletí. Toto tvrzení se opírá o archeologické důkazy z prozkoumávání jeskynních pozůstatků. Podle nich mohli mít Španělé šneky v menu už někdy před 30 000 lety. V

Česku sice takovou letitou historii nemáme, ale ani tak nejsme v jejich konzumaci nováčci. Stačí nakouknout do kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové, ve které najdete hned 4 recepty. Zahradní hlemýždi byli poměrně běžným postním jídlem chudiny. Až později se stali vyhlášeným pokrmem bohatých vrstev.

Je šnečí maso zdravé?

Existuje celá řada jedlých šneků, nejčastěji se chovají hlemýždi zahradní, hlemýždi afričtí a hlemýždi kropenatí. Pod jejich ulitou se skrývá velké množství kvalitních bílkovin, vitamínů i minerálů jako je vápník, hořčík a fosfor. Tuk tam nehledejte. Šnečí maso je totiž prakticky bez cholesterolu. Co se týká výživových hodnot, strčí do kapsy prakticky jakékoliv jiné maso. 100 gramů pak obsahuje pouhých 60 kalorií, což z něj dělá skvělé jídlo při redukčních dietách a díky vysokému obsahu bílkovin se hodí i do jídelníčku aktivních sportovců.

Jak šneky správně připravit

Že je šnečí maso nevýrazné a tuhé? Záleží, jak si dáte záležet na přípravě. Pokud si je nachytáte sami (sbírat byste ale měli jen šneky s ulitou větší než 3 cm), je potřeba nechat je postit se 5 až 6 dní, aby se vyčistili, zapouzdřili a uložili ke spánku. Nejlepší je nechat je v dřevěné krabici s otvory na vzduch.

Po půstu se šneci hodí do vroucí vody, kde jsou šokově usmrceni. Po pěti minutách varu se maso pustí ulity. Poté je přendejte do studené vody a nechte vychladnout. Po vychladnutí je snadno vyndáte z ulity, abyste jim mohli odříznout střívka a zbavit je slizu. Toho docílíte opakovaným solením a oplachováním. Takto připravené maso můžete buď zamrazit nebo se pustit do přípravy pokrmu.

Připravené šneky je potřeba vařit minimálně ještě tři hodiny (opravdu jemného masa docílíte spíše až po 4 až 5 hodinách varu) se zeleninou, divokým kořením a případně i vínem.

Nejznámější způsob přípravy jsou šneci po burgundsku. Uvařené šneky natlačte zpět do (vymytých) ulit a zbylé místo vyplňte bylinkovým máslem. Šneky dejte do trouby tak, aby z nich máslo nevyteklo a pečte přibližně 10 minut na 190 až 200 °C. Na jednu porci připadá 12 šneků.

Tip: Ulity stabilizujete tak, že do pánve nebo pekáče nesypete hrubozrnnou sůl, do které je usadíte.

Jak šneky konzumovat

Správný způsob servírování je ve šnečí ulitě, které umístíte ideálně do zapékací misky. Tu držte speciálními kleštičkami v levé ruce a pravou z ní nabírejte maso pomocí speciální úzké vidličky. Ke šnekům se podává čerstvé, ideálně ještě horké pečivo, které se namočí do rozpuštěného másla. Na zapití se pak nejvíce hodí červené víno.

A co že jsme si pro vás připravili? Na Rohlíku se můžete těšit na několik šnečích dobrot: šneci s bylinkovým máslem, šneci s parmezánovou náplní, šnečí kaviár se zlatem, šnečí maso játrový krém, ragú se šneky, šneci v bujonu

Všechny barvy květáku: kde se vzaly a v čem jsou lepší?

Jednoletku vyšlechtěnou z divoké brukve všichni dobře známe v její bílé podobě. Věděli jste ale, že to není jediná barva, kterou květák může mít? Jaké další barvy se pěstují a jaký je mezi nimi rozdíl?

Kde se vzal barevný květák

Genetická modifikace? Barviva? Ani jedno. Barevné květáky jsou produktem dlouhodobého selektivního šlechtění, při kterém se kříží různé druhy tak dlouho, dokud nevypadají nebo nechutnají podle představ. A že vám to přijde nepřirozené? Tak vězte, že to není nic neobvyklého. Ona i mrkev dříve byla nejčastěji bílá, žlutá nebo fialová. Oranžová se prosadila až před pár stoletími po dlouhodobém procesu selekce. Barevné květáky jsou ale o něco náročnější na pěstování, proto je i jejich cena vyšší.

květák

Proč je barevný a jak se to projeví na chuti?

Zelený, fialový i oranžový květák se od toho námi dobře známého bílého neliší nijak dramaticky. Nejvýraznější rozdíl ucítíte u fialového, který je jemnější, sladší a není ani trochu nahořklý. Jeho barvu způsobuje obsah antokyaninů, které jsou jedny z nejsilnějších antioxidantů. Zelený květák má svou výraznou barvu díky vyššímu obsahu chlorofylu, oranžový je pak zbarvený vysokým obsahem karotenu. Chuťově jsou oba velmi podobné bílému. Rozhodně ale vypadají na talíře efektněji.

Květák a jeho účinky na zdraví

Co v sobě skrývá tato nejstravitelnější brukvovitá zelenina?

  • Obsahuje velké množství vitamínu C srovnatelné třeba s pomeranči. Z dalších vitamínů je to třeba K, B5 a B9. Oranžový květák je navíc díky karotenu našlapaný vitamínem A, a to až 25× víc než ten bílý.
  • Pokud si hlídáte váhu, květák by vám v jídelníčku neměl chybět. Má jen minimum kalorií, ale zasytí na dlouhou dobu.
  • Květák také pomáhá v boji se záněty v těle. Obsahuje soustu prospěšných kyselin a antioxidantů, které snižují počet volných radikálů v těle. Jednou z látek, které obsahuje, je indol-3-karbinol. Ten ruší špatné geny a aktivuje ty správné, které zabraňují zánětlivým reakcím.
  • Látky obsažené v květáku dokážou snížit riziko rakoviny a snížit možnost jejího opakovaného výskytu. U fialového je tato vlastnost ještě vyšší díky obsaženým antokyaninům.
  • Antioxidanty pomáhají také snižovat hladinu estrogenu a vyrovnávat hormony v těle.
  • Květák obsahuje glukosinoláty a thiokyanáty, které podporují činnost jater a detoxikují tělo.
  • Díky své snadné stravitelnosti je vhodný pro osoby s žaludečními nemocemi. Navíc reguluje průchodnost střev a uklidňuje je při zánětech.

Neodolatelné recepty

Jak ho zařadit do jídelníčku, aby byl nejen zdravý, ale také jste si pochutnali? Květák neznamená jen trojobal nebo mozeček jako ze školní jídelny. Připravit si z něho můžete i krémovou květákovou polévku, zapéct ho s brokolicí a parmazánem nebo z něj vytvořit lehký oběd s bulgurem. Osvěžující je pak například v salátu s jablky a modrým sýrem. Možností je opravdu mnoho.

O své výtvory se s námi nezapomeňte podělit na Instagramu pod hashtagem #rohlikchef.

Jak na grilování: Mořské a sladkovodní ryby

Grilování máte v malíku? A ryby už jste zkoušeli? Nebojte se toho a pojďte hodit na gril pořádný flák rybího masa. Povíme vám, jak na to.

Nenechte se odradit tím, že je rybí maso křehké. Berte to jako výhodu. Je zdravé, lehce stravitelné a když se správně připraví, je to hotový gastronomický zážitek. Ugrilovat si ho můžete na dřevěném uhlí i na plynu.

Jaké ryby se hodí na gril

Čerstvé! Čerstvost je tady naprostý základ. U celých ryb poznáte, že jsou v pořádku díky vypouklému lesklému oku a napjaté kovově lesklé kůži s tenkou vrstvou slizu. A hlavně díky tomu, že voní vodou, ne rybinou. U filetu zkontrolujte, jestli je maso pevné. Pokud se vám do něj boří prsty, čerstvé nebude.

Nejoblíbenější ryby na gril jsou ty mořské. Konkrétně tuňák a losos, a to nejen díky skvělé chuti, ale také mají méně kostí. Ze sladkovodních vede pstruh, ze kterého se dá většina kostí také odstranit poměrně snadno. Jaké další druhy stojí za vyzkoušení? Určitě je to mořský okoun, pražma, mořský vlk a platýs. Ze sladkovodních pak makrela, kapr, candát nebo třeba sumec.

Příprava před grilováním

Než poplave na gril, musí ještě pod vodu. Ryby je potřeba je opláchnout opravdu důkladně. Menší ryby grilujte v celku, větší můžete nakrájet na filety. Marinovat není potřeba. Rybí maso je dost křehké samo o sobě. Stačí jen lehce okořenit a osolit. Solte ale vždy až těsně před grilováním (nejlépe hrubozrnnou solí) a nebojte se toho, ryby snesou soli poměrně hodně. Na dochucení jsou nejlepší čerstvé bylinky (rozmarýn, tymián, bazalka i koriandr), máslo a citron. Ochutit je lepší až po grilování, případně čerstvé větvičky před opékáním vložit do břicha. Tak se hezky spojí chutě a nehrozí spálení.

Jak dlouho ryby grilovat

Ryby si na dlouhé opékání nepotrpí. Delší tepelná úprava vede nejen k rozpadání masa, ale maso je pak akorát i zbytečně suché. Zjistit vnitřní teplotu ryby není tak snadné jako u steaku, proto budete muset pozorovat spíše očima. Pokud je ryba uvnitř průhledná a sklovitě lesklá, ještě není dopečená. Jedinou výjimku má tuňák, který se připravuje podobně jako hovězí steaky a je žádoucí, aby byl uvnitř téměř syrový. Při grilování filetů se můžete držet pravidla, kdy na každý jeden výškový centimetr masa připadají 3 až 4 minuty na grilu. Menší celé ryby většinou vyžadují okolo 15 minut na grilu, větší kusy okolo 30 minut.

Praktické tipy na závěr:

  • Neodřezávejte ploutve, maso by se po odřezání mohlo rozpadat.
  • Nedávejte rybu přímo na rošt. Lepší je speciální koš přímo na ryby. V tom ji snadno obrátíte i bez rizika, že se rozpadnou. Také ji můžete grilovat na speciálním tácku.
  • Pokud pečete na roštu, potřete ho olejem a gril nejdřív pořádně rozpalte. Tím zabráníte přichycení masa na mřížku.
  • Buďte trpěliví – rybou zbytečně nemanipulujte, ať se nerozpadne. Otáčejte vždy jen jednou.
  • Nejšťavnatější rybu budete mít, když ji na gril vložíte spolu s bylinkami a olejem do alobalu nebo papiloty a necháte ji pomalu péct na okraji grilu.
  • Rybu můžete péct i napíchnutou na dřevěném prutu natřeném olejem. Takto pečená ryba drží hezky pohromadě, je šťavnatá, a ještě získá aroma z použitého dřeva.

Dobrou chuť a nezapomeňte se o své kulinární výtvory podělit na Instagramu pod hashtagem #rohlikchef.

To nejlepší z Thajska a Vietnamu

Vezměte chuťové buňky na výlet do Asie! S Lukášem Neckářem z Chefparade, který je expert právě na asijskou kuchyni, pro vás máme připravených hned 5 nejoblíbenějších receptů.

Žádná velká věda

Ještě jste nesebrali odvahu k experimentům s asijskou kuchyní? Nenechte se odradit zdánlivou složitostí – příprava většiny jídel je jednoduchá a časově nenáročná. Složitější by to mohlo být jen se sháněním surovin, které dodávají právě tu nezaměnitelnou chuť Asie. Ale od toho tu je Rohlík, který vám kryje záda nejen se surovinami, ale rovnou i recepty od kuchaře, který Asií žije už pěknou řádku let.

Ani málo, ani moc

Asijská kuchyně má několik zásad, které si osvojíte velmi snadno. Například koření, zejména to aromatické, se přidává na začátku vaření, díky čemuž má čas se plně rozvinout. A že na aromatická koření si Asie opravdu potrpí. V oblíbenosti pak vede chilli, kterého se v Asii pěstuje několik set druhů. Stejně tak jsou důležité čerstvé suroviny, které kombinují s citem. Klasická jídla obsahují jen několik málo surovin, které se chuťově nepřebíjí, ale spolu s kořením se naopak harmonicky doplňují.


Kouzlo jménem umami

Sladká, slaná, kyselá a hořká. Tyhle chutě zná každý. Podle Lukáše Neckáře je za pátou považována pálivost a až za šestou umami, která všechny předchozí spojuje. Pilířem asijské kuchyně jsou jak správně zvolené suroviny, tak i vhodná dochucovadla. Alfou a omegou je rybí omáčka, která je právě nositelem chuti umami. S ní docílíte toho, že pálivé suroviny nepřehluší ostatní chutě– například u kari ucítíte, že je zprvu sladké, pak slané, později hořké, kyselé a až nakonec pálivé.


Asijských top 5 receptů

Dost bylo mluvení, teď je čas proměnit slova v pokrmy. Vybrali jsme pro vás nejoblíbenější recepty z Vietnamu a Thajska, které si našly cestu i za hranice. Společně s Lukášem Neckářem jsme vytvořili videorecepty, ve kterých uvidíte postup i použité suroviny.


Červené kari

Začneme pěkně zostra. Základem pro červené kari je kari pasta, která vzniká kombinací až 20 druhů koření a čerstvé zeleniny. Jestli bude žlutá, zelená nebo právě červená, závisí na tom, jaká barva chilli papriček v ní převládá. Aby při přípravě pokrmu nezhořkla, přidejte ji až po orestování masa. Co všechno k přípravě tohoto oblíbeného pokrmu budete potřebovat a jak na přípravu se dozvíte tady.

Letní závitky

Připravte si krevety, rýžový papír, nudle, zeleninu, bylinky a dochucovadla, a pojďte to zabalit. Letní závitky jsou typické pro vietnamskou kuchyni, ale nenechte se nachytat, nejsou smažené, smaží se pouze jarní závitky. Aby mohla vyniknout chuť všech ingrediencí, je důležité držet se při zemi a použít maximálně 6 surovin, které do závitků zabalíte. Pojďte se mrknout, jak takové závitky připravit, celá příprava vám nezabere víc než hodinu.

Pad Thai

Jeden z nejoblíbenějších thajských receptů se do země paradoxně dostal díky čínským osadníkům. Jeho základem je kuřecí maso a rýžové nudle. Ty nikdy nevařte! Namáčí se jen do studené vody, aby se neslepily. Než pustíte do přípravy, máme pro vás ještě několik tipů přímo do Lukáše. Pokud si potrpíte na pálivější pokrmy, orestujte si chilli hned na začátku vaření. Chuť se uvolní mnohem více, než kdybyste ho přidali až nakonec. Smaženou cibulku na posyp se nepokoušejte vyrobit sami, koupený polotovar je křupavější, méně mastný a při správném skladování vydrží mnohem déle.

Pho bò

Na rozdíl od našich zvyklostí jsou ve Vietnamu polévky považovány za hlavní chod. Na nejznámější polévku, Pho, najdete tolik receptů, kolik je ve Vietnamu rodin. Za každou se skrývá unikátní příběh a společně s ním se dědí z generace na generaci. Vy si ji můžete uvařit podle Lukášova receptu, který najdete tady.

Tom Yum

Stejně jako ve Vietnamu, i v Thajsku je polévka plnohodnotným pokrmem. Tou neznámější je bezpochyby Tom Yum, ostrokyselá polévka s krevetami. Pálivost dodává chilli, kyselost obstará limetka. Provonět ji můžete i limetkovými listy a citronovou trávou.

 

Soutěž o kurz vaření v Chefparade

Ve spolupráci s kuchařskou školou Chefparade jsme pro vás připravili exkluzivní kurzy, které povede šéfkuchař Lukáš Neckář.
Lukáš se specializuje na asijskou kuchyni už pěknou řádku let. Nejdříve jako sushi mistr, posléze jako šéfkuchař pracoval pro restaurace jako Sushitime, Soho, Ambiente nebo Sushi v Dushi. V současné době vede také kurzy asijské kuchyně v Chefparade.

Po asijské kuchyni se můžete utlouct a v žilách vám místo krve proudí sriracha? Pak tu máme kurzy přímo pro vás! Ať už jste Asií nepolíbení benjamínci nebo se jen chcete zdokonalit v tamním kulinářském umění, zúčastněte se naší soutěže a posuňte se na novou úroveň. Kurzy jsou vytvořeny exkluzivně ve spolupráci s Chefparade a naučíte či se zdokonalíte v pěti nejpopulárnějších jídlech z Thajska a Vietnamu.

Zdravé, chutné, prospěšné. Vše o rybách

Ryby patří k jedné z nejstarších součástí našeho jídelníčku. Člověk je totiž lovil a jedl už v mladší době kamenné. Výdobytkem současnosti nejsou dokonce ani rybí farmy. První zmínky o nich máme z Číny roku 460 př. n. l., u nás pak v zakládací listině kladrubského kláštera z r. 1115. Největší rozmach rybářství pak české země zažily v 16. století, kdy byly vzorem celé Evropě.

V průběhu staletí se ale situace změnila. V konzumaci ryb dnes bohužel za ostatními státy pokulháváme. Oproti celoevropskému průměru, který činí 11 kg na osobu za rok se v Česku pohybujeme kolemo 5–6 kg. O rybích velmocích, jakou je třeba Japonsko (70 kg na osobu za rok) ani nemluvě. A je to škoda.

Kolik ryb sníš, tolikrát jsi zdravým člověkem

Obecným doporučením je konzumace alespoň dvou porcí ryb týdně. Proč? Protože rybí tuky jsou nositeli hned několika důležitých složek. Kromě omega 3 mastných kyselin EPA a DHA, které jsou naprosto klíčové pro rozvoj mozku a tzv. kognitivních funkcí malých dětí, jde i o zásadní vliv na imunitní a kardiovaskulární systém u všech věkových kategorií.

Nejnověji je zdůrazňován i jejich protizánětlivý účinek. Dlouhodobé a chronické záněty se totiž v našem těle podílí na vzniku řady onemocnění, jako jsou obezita, diabetes, kardiovaskulární choroby nebo deprese.

Tukem to nekončí

Je ale tuk to jediné, co můžeme z ryb získat? Určitě ne! Najdeme v nich i dobře stravitelnou bílkovinu a velké množství minerálních látek a vitamínů (např. zinek, jód, vápník, selen, D, B apod.). Rybí maso má navíc jinou strukturu a přirozeně vyšší podíl vody než maso „klasické“. Lze ho tedy připravovat zdravěji – bez oleje a obavy z vysušení. Mějme ale na paměti, že pro některé osoby fungují zmíněné látky jako alergeny. A jako takové by měly být uváděny na obale či v popisku.

Není ryba jako ryba. Jak na výběr?

Jakou rybu byste si tedy měli koupit? Nejlépe mořskou a z volného lovu. Jsou to právě ony, které mají větší podíl omega 3 mastných kyselin. Pokud ale trváte na sladkovodních kusech z našich končin, sáhněte po candátovi, pstruhovi nebo jiném dravci.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, druhou fází výběru je samotný nákup. Ryby v obchodech najdete čerstvé, chlazené, mražené nebo opracované (filet). Případně v (v Česku populárních) konzervách.  Nekuchané ryby, dobře zchlazené ledem, se uchovávají čerstvé po dobu 5–7 dní, kuchané až dva týdny. Vzhledem k rychlé zkáze jejich masa ale vždy platí základní poučka: chlazené ryby by měly být co nejčerstvější!

Při vybírání toho pravého kusu hraje zásadní roli vzhled. Zdravá a čerstvá ryba má jasné, čiré, vypouklé oči a červené žábry. Její povrch je lesklý, vlhký a kryt slizem. Pokud prstem zatlačíte na masitou část rybího těla, měl by se povrch po chvíli vyrovnat. A hlavně: čerstvá ryba je cítit pouze rybinou, nikoli odérem zatuchlosti!

U ryb mražených pak hleďte na množství ledu v balení: jeho větší množství totiž může značit opakované rozmražení nebo větší množství tzv. přídatné vody.

Co vyčtete z balení?

Etikety a popisky jsme zmínili už v souvislosti s alergeny. Co dál by ale nemělo uniknout vaší pozornosti? Vzhledem k živočišnému původu jde v první řadě o tzv. „ovál“. Horní zkratka na něm uvedená označuje zemi, kde došlo ke konečnému zpracování. Dolní pak stát, z něhož ryba pochází. Dále musí balení obsahovat informaci, zda se jedná o rybu z volného lovu (zde bývá označena i oblast, kde se loví), nebo má původ na farmě (Původ z chovu). A také datum spotřeby, adresa výrobce nebo dovozce, název ryby a způsob zpracování.

 

Leden je o rybách

Ryby jsou nejen chutné, ale hlavně zdravé. Měli bychom je jíst každý týden, ne jen jednou za měsíc. Proto bude leden na Rohlíku hlavně o rybách. Můžete si je tak dopřát častěji a ještě za příjemnější cenu. Každý týden pro vás zlevníme jeden druh ryby. Začněte leden lehčeji a zdravěji. Pochutnejte si na čerstvých rybách. Na co se můžete těšit?Continue reading

Poznejte exotické ovoce

ovoce1

Exotické ovoce je plné barev a tvarů. Kromě známých odrůd jako jsou banány, kiwi nebo ananas, existují i další druhy, které možná ještě neznáte. Vyzkoušejte exotiku. Vypadá hezky na svátečním stole a chutná. Jestli netušíte, jak se které ovoce jí, mrkněte na náš výběr :)

ovoce5-1

1) Papaya připomíná tykev, má ale měkkou slupku i dužninu, uprostřed s černými zrníčky. Je medově sladká a často ji seženete i sušenou. Papayu rozřízněte, vydlabejte, a zbavte zrníček. Hodí se do salátů i smoothie.

2) Pitahaya nebo také dragon fruit je plod kaktusů. Má sytou růžovou slupku a uvnitř měkkou bílou nebo narůžovělou dužninu s malými černými semínky. Má nasládlou chuť připomínající melou. Pitahayu jezte lžičkou nebo dužninu vyloupněte, pokrájejte na kousky a přidejte do ovocného salátu nebo snídaňové kaše.

3) Kiwano se sice řadí mezi zeleninu, uvnitř je ale sladké. Chuť připomíná kiwi s okurkou. Hrbolatou slupku rozřízněte a lžičkou vydlabejte zrníčka se zelenou dužninou, která má konzistenci želé. Přidejte do bílého jogurtu nebo kaše.

ovoce4-1

4) Zlaté kiwi bude je sladší než to zelené. Bude proto chutnat těm, kterým vadí kyselá chuť u zeleného kiwi. Dužnina má zeleno-žlutou až žlutou barvu. Jezte ho jako klasické kiwi. Plátky hezky dozdobí i korpus dortu.

5) Passion fruit nebo tzv. Maracuja je kulatý plod s tvrdší slupkou. Uvnitř najdete měkká zrníčka se sladkou žlutou dužninou. Plody jednoduše rozkrojte a vydlabejte lžičkou. Výborné jsou do bílého jogurtu.

6) Granátové jablko obsahuje kolem 70 % vody a uvnitř má sytě rudá až růžová zrníčka. Jablka poválejte, rozřízněte a vyklepejte sladká zrníčka. Slupka i blanky mezi zrníčky mají hořkou chuť. Hodí se do smoothie, na zdobení dezertů i do salátu s masem či k sýrům.

7) Karambola má tvar hvězdice, proto se nejčastěji používá ke zdobení koktejlů nebo ovocných salátů. Pokud ji chcete sníst, okrájejte tvrdší slupku a zbavte ji semen. Chuťově připomíná sladší okurku a jablkem.

ovoce3-1

8) Rambutan jsou malé kulaté plody s měkkými ostny. Slupka je křehká a uvnitř objevíte bílý gelovitý plod připomínající nasládlé liči. Uprostřed je tvrdé semeno, které se nekonzumuje.

9) Mangostan je jeden z nejchutnějších druhů ovoce. Má kulatý tvar a tvrdou slupku, po nakrojení jej otevřete. Uvnitř se skrývá sladký bílý plod připomínající stroužky česneku. Dužnina je sladká, připomíná chuť broskví. Semena se dají jíst až po upražení.

10) Physalis (mochyně) má tvar lampionků. Uvnitř je žlutý až oranžový kulatý plod. V chuti připomíná sladší angrešt. Používá se na dozdobení dezertů, koktejlů a je možné ji přidat i do džemů a marmelád.

11) Kumquat je malé citrusové ovoce ve tvaru podlouhlých oválků. Má oranžovou barvu a vzhledem připomíná miniaturní pomeranče. Jí se společně i se slupkou. Nakrájejte ho na kolečka a přidejte do ovocného salátu. Nebo se z něj dá připravit i domácí džem.