10 zajímavostí o japonské a korejské kuchyni

Pestré barvy, čerstvé suroviny a rýže na všechny způsoby. A také hlasité srkání a konzumace sushi rukama. Jaké další zajímavosti skrývá japonská a korejská kuchyně? To se hned dozvíte.

Povýšení jídla na lék

Japonská i korejská kuchyně patří mezi ty nejzdravější na světě. Pokrmy jsou lehké a obsahují vyvážený poměr živin. Korejci dokonce považují jídlo za lék pro tělo i ducha, takže se není čemu divit. Možná i proto se tu tak často objevují fermentované pokrmy, které proberou imunitu jak nic jiného. Tradičním všelékem je pak oblíbená Miso polévka.

Fermentace jako národní dědictví

kimchi

Nenajdete jiné země, které by fermentované potraviny používaly s takovou samozřejmostí. Sójová omáčka nebo miso pasta mají v Japonsku nezastupitelné místo. Korea má pro změnu fermentovaný zeleninový salát – kimči – rovnou jako národní jídlo. Kromě toho nesmí téměř v žádném receptu chybět ani guchujang, tradiční fermentovaná chilli pasta.

Estetika jako důležitá součást stolování

Jako by nestačilo, že jsou asijská jídla chutná a zdravá. Ještě k tomu dobře vypadají! Zejména v Japonsku si na estetiku opravdu potrpí. Podle tradic totiž věří, že jídlo má oslovit všechny smysly.

Jídlo, které se vás pokusí zabít

Máte pro strach uděláno? V Japonsku můžete zabrousit do adrenalinové gastronomie při objednání pokrmu ze čtverzubce, ryby s japonským názvem fugu. Jed obsažený v jejích částech je až 200× silnější než kyanid. Připravovat čtverzubce tak může jen licencovaný kuchař, který se postará o to, aby to nebyla vaše poslední večeře. Svoje nebezpečné jídlo má i korejská kuchyně, tam strávníkovi nehrozí otrava, ale udušení, které není nijak lákavější. Tradiční pokrm sannakji sestává z mladých chobotnic, jejichž chapadla se na talíři ještě hýbou. Stačí špatně přilepená přísavka v krku a mrzení je na světě.

Ať vás u jídla jde slyšet

Zatímco u nás schytáte za srkání polévky pohoršené pohledy, tady se do toho můžete, nebo spíš musíte, pořádně opřít. Je to totiž slušnost! Čím hlasitější budete, tím větší pochvalu kuchaři vyjadřujete.

Vynálezci páté chuti

Sladká, slaná, hořká a kyselá byly málo. Proto Japonci objevili chuť pátou, která nese jméno umami, což by se dalo přeložit jako delikátní. Popsat ji je těžké, není to chuť jako taková. Umí ale zvýraznit a spojit ostatní chutě. Pokrmy, které ji obsahují, jsou tak trošku návykové. Vyzkoušet si to můžete sami u receptu na smažená kuřecí křídla v omáčce teriyaki.

Sushi nebo kimbap?

S japonskou kuchyní si pravděpodobně hned spojíte sushi. Ale věděli jste, že podobný pokrm má i korejská kuchyně? Jmenuje se kimbap a patří mezi neoblíbenější tamní rychlé občerstvení. Zatímco u sushi se do rýže přidává ocet, u kimbapu se používá sezamový olej. Rozdíl je i v náplni. V Japonsku preferují syrové ryby, v Koreji se rolky plní spíš vařenými nebo nakládanými surovinami.

Nejsou hůlky jako hůlky

Hůlky najdete napříč východoasijskou kuchyní. Ty japonské jsou nejčastěji jednorázové – vyrobené z bambusu či plastu. Tvarově jsou kratší a tenčí než čínské hůlky a taky bývají špičatější. Špičatost pomáhá při odstraňování kostí z ryb, kterých se v Japonsku jí opravdu hodně. Korejské hůlky jsou nejčastěji z kovu, důvod to má prostý, prostě jim tam neroste tolik bambusu. Kromě hůlek používají Korejci i lžíci. Nikdy ale ne zároveň s hůlkami.

Na sushi s hůlkami nechoďte

Máte občas chuť u sushi zahodit hůlky a vrhnout se na jídlo rukama? Příště to rovnou udělejte. On to totiž vůbec není prohřešek, naopak! U nigiri a maki je to žádoucí. Ale jen když máte čisté ruce, právě proto byste měli v restauraci dostat vlhký ručník na omytí rukou. A co rovnou zkusit přípravu lososového nigiri a maki doma? Nebo raději avokádové maki? Vše navíc s videoreceptem.

Nepřejídat, ale dojídat

V Japonsku není přejídání obvyklé. Nejí se tu do polosyta, ale do 80 % sytosti. Množství jídla, které se do vás vejde ale promyslete předem. Nedojedené jídlo na talíři by si mohl kuchař vzít osobně. Ovšem když si japonské recepty vyzkoušíte doma, tak se žádného trapasu bát nemusíte.

Korejská i japonská kuchyně toho nabízí opravdu mnoho. Na všechny ty úžasné kombinace a chutě týden rozhodně nestačí! Na Rohlíku si je proto můžete užít 365 dní v roce. Prostě kdykoli vás přepadne chuť na poctivou Asii, jsme připraveni přispěchat se surovinami až ke dveřím.

Rohlík Delikatesy na váš sváteční stůl

Ať už se letošní Vánoce a silvestrovské oslavy ponesou v tradičním duchu, nebo jen v kruhu těch nejbližších, jedno je jisté. Na stole musí být vždy dostatek kanapek, jednohubek, a hlavně naší národní chlouby – chlebíčků. Co je letos tuto tradiční českou pochutinu připravit z vyhlášených sýrů a uzenin ze světa?

Pro kvalitu bez kompromisu

Do našeho „nářezáku“ se dostanou jen ti nejlepší. Bedlivě sledujeme chuť, suroviny i výrobní proces. O vybrané delikatesy se pak stará nás vyškolený tým, který vám je nařeže na tenké plátky, zabalí do ekologického obalu (díky kterému ušetříme přes 6 tun plastu ročně) a za chvíli je máte přímo u dveří. Pro členy klubu Rohlík Premium máme navíc trvalou slevu 15 %.

Kdo se postará o ty nejlepší chlebíčky široko daleko?

Minule jsme vám představili několik našich dodavatelů delikates, dnes tu máme tu další, kteří si zaslouží pozornost. Tentokrát jsme sáhli po rodinných výrobcích sýrů a uzenin ze Švýcarska a Itálie. Samozřejmě si u nás vyberete i spoustu skvělých českých výrobků, omrknout je můžete přímo na Rohlíku. Ale teď už zpátky do světa!

Le Superbe 1862

Pro opravdový ementál jedině do Švýcarska. Do sýrárny, kde si své receptury a nadšení pro dobré sýry, předávají už od roku 1862. Sýry s chráněným označením původu tu zrají v obrovských bochnících, které váží víc než 100 kg. Ale celé to začíná už na alpských pastvinách, kde se krávy volně pasou. Díky šetrnému zpracování si mléko zachová aroma rozkvetlých luk i v konečných produktech. Není divu, že se svými ementály udělali díru do světa

Veroni

Když máte rodinu, která sdílí vaše hodnoty, nemůže to dopadnou špatně. A pro jídlo to platí dvojnásob. A tak v roce 1925 založilo 5 bratrů obchod s delikatesami, se kterými za pár let překonali nejen hranice regionu Emilia-Romagna, ale i hranice celé Itálie. Masné delikatesy vyrábí v moderním prostředí, receptury si ale nadále předávají z generace na generaci a udržují tak tradiční hodnoty a řemeslo. Charakteristická je pro ně mortadela – salám z jemně namletého vepřového, kostek tuku a koření. A rozhodně tu netroškařili. Doposud nepřekonaný rekord trhají s mortadelou, která váží 2,6 tuny a po obvodu měří 2 metry.

Mendelspeck

Tramín není jen domovem skvělých vín. Pochází z něj i tahle rodinná firmička, která uchvátila svět svým tyrolským špekem a slaninou. Tyrolský špek je delikátní šunka z regionu Alto Adige vyráběná z vepřové kýty ochucená jalovcem. Aby bylo všechno, jak má být, dohlíží tu s láskou na výběr poctivého masa i na samotný proces nakládání a zrání. Než se takový skvost dostane od naložení k vám na talíř, uběhne i několik měsíců. Dobré věci prostě potřebují čas.

Trentini

Před téměř 100 lety byly položeny základy italské rodinné sýrárny, a vášeň pro poctivé sýry se tam předává už po 4 generace. Z malé sýrárny se vypracovali na společnost, která denně zpracovává více než 100 litrů mléka. To pochází výhradně z malých horských farem, které ví, že kvalita je víc než kvantita. Z farem, kde se krávy pohybují volně, bez stresu a pasou se na horských pastvinách, ze kterých má mléko jedinečnou chuť. A protože se v přírodě cítí jako doma, snaží se k ní chovat co nejšetrněji. Částečně si vyrábí vlastní elektrickou i tepelnou energii a snižují tak hladinu oxidu uhličitého. Stejně tak se chovají zodpovědně k vodním zdrojům.

 

Rohlík Delikatesy – seznamte se s naším Nářezákem

Pro čerstvě nakrájené uzeniny a sýry už nikam nemusíme. Jako první online řetězec s potravinami jsme zařídili vlastní „Nářezák“, kde vám na tenké plátky nakrájíme ty nejlepší uzeniny a sýry z Česka i ze světa. Vše ručně zabalíme a dovezeme až ke dveřím. To jsou Rohlík Delikatesy!

uzeniny a syry

Vše na jednom místě

O celý proces se stará vyškolený tým přímo v naší provozovně, kde máme všechno pěkně na jednom místě. Od strojů až po samotné delikatesy z různých koutů světa. Ty pak krájíme na tenké plátky, rozhodně se vám nestane, že rozbalíte 15 deka schovaných do tří plátků.

Nařežeme jen ty nejlepší

Na kvalitu jsme psi. Proto než vám něco nabídneme, hledáme, ochutnáváme a schvalujeme. A protože co člověk, to jiná chuť, neprojde jen tak něco. Schvalovacího procesu se účastní minimálně 20 „ochutnavačů“. Kromě chuti hodnotí i použité suroviny a způsob zpracování. Snažíme se pro vás prostě vybírat ty nejlepší produkty. A aby vás potěšila i cena, dáváme našim věrným zákazníkům z klubu Rohlík Premium slevu 15 %.

Obal, který miluje i příroda

Fandíme přírodě a nechceme ji zatěžovat víc, než je nutné. Obaly, kde je víc materiálu než obsahu, jsme nechtěli, a proto jsme finální podobu dlouho ladili. A jak už to tak bývá, nebylo potřeba věci zbytečně komplikovat. Všechny delikatesy balíme do papíru, který oddělíme od uzenin a sýrů tenkou fólií. Papír se nerozmočí a můžete ho recyklovat, fólie pak společně s ledničkou zaručí, že vše vydrží čerstvé až 4 dny. Díky tomuto balení ušetříme přes 6 tun plastu ročně. A to už je pořádné číslo.

Seznamte se s našimi dodavateli

A tady malá ochutnávka dodavatelů, se kterými hrdě spolupracujeme. Celý sortiment můžete omrknout přímo na Rohlíku.

Amaso

Lahodné uzeniny z českých plemen. To je značka Naše maso, za kterou stojí společnost Amaso. A za tou zase stojí parta bývalých kuchařů a řezník. Láska ke kvalitnímu masu je tu prostě znát. Podle jejich přesvědčení jsou pro produkci kvalitního masa důležité 4 základní faktory. Život, smrt, řezník a kuchař. Zvířata musí žít v dobrých podmínkách a následně být poražena bez stresu. Pak přichází na řadu pečlivé řemeslné zpracování. Na rychlost se tady nehraje.

Aby dělali jídlu dobré jméno, vzkřísili a zdokonalili zapomenuté postupy a oslovili chovatele tradičních českých plemen – přeštík a čestr. U těch si vybírají konkrétní kusy dobytka, dohlíží na stravu, zacházení se zvířetem i na porážku. Maso si pak sami bourají a nechávají zrát.

Nepoužívají žádnou zbytečnou chemii, jejich trik je jednoduchý – kvalitní maso a poctivé řemeslo. Uzeniny tak vyrábí jen z masa, sádla, soli, koření a čerstvého českého česneku. Uzeniny plní do přírodních střívek a udí na kouři z tvrdého bukového dřeva.

LE & CO

Další poctivé české uzeniny máme od společnosti LE & CO, která se za 30 let fungování vyšvihla mezi naprostou českou špičku. Za každým výrobkem stojí dlouholeté zkušenosti a nekompromisní profesionální přístup, ale také láska k jídlu a rodinné tradici. Všechny výrobky jsou přirozeně bezlepkové a vyrobené v kompletně bezalergenním provozu.

Beretta

I když už svými uzeninami Beretta dávno překročila hranice rodné Itálie, stále je to rodinná firma v tom pravém smyslu slova. Od roku 1812 si rodinné receptury předávají už po 8 generací. A rozhodně nemají v úmyslu u současné generace končit. Tradiční receptury se tu ale potkávají s inovativními přístupy, bez kterých by to v dnešní době už nešlo. Neustálá kontrola kvality a vylepšování technologických procesů Berettu vyšvihlo na přední výrobce potravinářského průmyslu v Itálii i ve světě.

Singletons

Masem to ale nekončí, co si dát pravý řemeslný čedar z Anglie? O to se postará firma Singletons, která je vyrábí už od roku 1934. Rodinná tradice se ale okolo mlékárenství a sýrů točí už od 18. století. Jejich čedary jsou výjimečné tím, že se stále vyrábí ručně podle rodinné receptury, která se předává už po 5 generací. K výrobě používajímléko z místních farem, kde krávy se přirozeně pasou na loukách. A protože je oblast na srážky velmi vydatná, projeví se to pozitivně i na chuti samotného mléka.

Jak vlastně takový čedar vyrábí? Nejdřív pasterizují mléko, do kterého přijde syřidlo a startovací kultury. Pak se hezky ručně vytlačuje z hmoty syrovátka. Když má sýr ideální vlhkost, rozmělní se na malé kousky a natlačí se do kovových forem, kde se pomocí hydraulického lisu odvede přebytečná vlhkost. Pak je připraven zrát. Ten správně uzrálý vám pak nařežeme na tenké plátky, abyste si ho mohli naplno vychutnat.

Jak na mušle: vše o slávkách a jejich přípravě

Svezte se s Rohlíkem na mořské vlně, kterou  přinese od 21. 9. do 27. 9. Prague Mussel Week. Čekají na vás slávky s 50% slevou ve vybraných restauracích i u nás na Rohlíku.


Považujete mořské plody za něco exotického, co si můžete dovolit jen v restauraci na dovolené? Zahoďte předsudky a pojďte se přesvědčit, že pro dobře připravené slávky nemusíte nikam daleko.

Slávky, mušle pro začátečníky

Slávky jsou purpurové až skoro černé mušle, které na první pohled pravděpodobně přelétnete pohledem a nezastavíte se u nich. A přesto se vyplatí je poznat více. Jsou nabité minerály a vitamíny, obsahují spoustu bílkovin a tuků jen pomálu. Navíc tuky, které obsahují, jsou z větší části omega-3 mastné kyseliny, a ty jsou tělu velmi prospěšné.

preferují poloslanou vodu, takže je najdete ve všech mořích spíše na mělčinách u ústí řek. Tam se přichytávají ke kamenům, skalám i pilířům, a tvoří takzvané lavice, kde se nachází tisíce lastur. V některých oblastech se na mělčiny upevňují kůly právě proto, aby se na nich slávky zabydlely a pak se mohly vylovit. Vzhledem k tomu, že je pro ně tento druh života naprosto přirozený, není k jejich chovu potřeba žádných antibiotik a jedná se tak o čistý přírodní produkt.

Bojíte se, že budou drahé? Není to vůbec pravda, ceny se dají srovnat s jinými druhy masa. Navíc jsou díky snadné přípravě vhodné i pro ty z vás, kteří s vařením mořských plodů nemají žádné zkušenosti. Jsou také skvělé pro ty, které od konzumace odrazují syrové mořské plody, slávky se většinou podávají tepelně upravené.

Jak na přípravu

Abyste si nezkazili zážitek, je potřeba zjistit, jestli jsou všechny slávky čerstvé. U zavřených nemusíte nic řešit, tam je vše v pořádku. U otevřených mušlí musíte nejprve zjistit, jestli je někdo doma. Mušli chyťte do jedné ruky a druhou na ní poklepejte, nebo spíše pořádně cvrnkněte – živá slávka se zavře. Pokud se ani nehne, okamžitě ji vyhoďte, pokrm z ní byste riskovat nechtěli. 

Teď přichází na řadu čištění. Slávky na sobě mají řasy a uvnitř i nějaké to zrnko písku. Jednu po druhé očistěte od řas a pak je namočte do ledové vody. Nechte je v ní chvíli namočené, začnou postupně pouštět písek. Vodu několikrát vyměňte, abyste měli jistotu, že vám nebude nic skřípat mezi zuby.

Tipy na recepty

Ještě se trochu ostýcháte a nové vjemy si raději dávkujete? Zkuste jednoduché recepty od Romana Vaňka. Nakoupit si všechny suroviny můžete jednoduše přímo na stránce receptu a Rohlik.cz je přiveze čerstvé až k vašim dveřím. Třeba na slávky na víně. Kromě mušlí budete potřebovat trochu bílého vína, šalotku, máslo, petržel, citron a sůl s pepřem. Skvěle chutnají i se smetanou nebo po námořnicku.

Uvařené slávky ještě dobře prohlédněte a vyhoďte všechny mušle, které se neotevřely. Konzumovat je můžete vidličkou, pokud byste se chtěli blýsknout, udělejte si z první skořápky kleštičky, kterými budete jíst zbylé mušle.

Stejně jako jiné mořské plody, i slávky nejlépe doplníte lehkými a méně aromatickými bílými nebo šumivými víny.

Vyznejte se v moukách: Jaké jsou druhy a k čemu se hodí?

mouka

Druhy mouk nekončí u bílé, celozrnné, hladké nebo hrubé. Dnes na trhu najdete celou řadu specialit, které si zaslouží pozornost. Jaká mouka to vyhraje ve vaší kuchyni?

Věděli jste, že mouka se mlela už v paleolitu? Za tu doba prošla změnou nejen její výroba, ale také suroviny, ze kterých se vyrábí. Každý druh má svá specifika a rozdílné nutriční hodnoty. Proto je vhodné je nejen střídat, ale i různě kombinovat, abyste docílili kýženého efektu. Pokud nemáte žádná zdravotní omezení, nic vám nebrání dát šanci všem. Tak pojďte mrknout na základní rozdělení mouk i na to, z čeho všeho se vlastně vyrábí.

mouka

Rozdělení podle hrubosti a podle části zrna

Tohle pro vás asi žádná novinka nebude. Mouka se dělí na hladkou, která je vhodná na přípravu pokrmů s kratší dobou vaření či pečení. Ideální je tak na cukroví, dorty, kynutá těsta nebo k zahušťování omáček. Polohrubá se hodí do bábovek, koláčů, šlehaných těst či do drobenky. Hrubá najde uplatnění hlavně ve vařených těstech, jako jsou halušky nebo knedlíky. Nejhrubší je pak krupice, kterou můžete použít na kaše, noky a zahušťování polévek a omáček.

Mouky také dělíme podle části zrna, že kterého jsou umleté, a to na vysokovymleté a nízkovymleté. Vysokovymletémají větší obsah povrchových částic zrna. Jsou tedy tmavší, lehce nahořklé a mají vyšší nutriční hodnotu. Nízkovymleté mouky jsou umleté bez povrchové části zrna a jsou tak světlejší, mají delší trvanlivost, ale také menší nutriční hodnotu. Lze sem zařadit i mouku chlebovou, která je takový zlatý střed – při její výrobě se mele jen část obalu zrna.

Rozdělení podle typového čísla

T a pár číslic, které většinou přejdete, protože nevíte, co si z nich odnést? Tzv. typové číslo vyjadřuje tisícinásobek popelovin v mouce. Ze 100 g mouky s označením T450 zbyde po spálení tady 0,450 g popela. A co to vlastně znamená? Čím je číslo vyšší, tím má mouka méně lepku, více vlákniny a těsto z ní vytvořené hůře kyne.

Obilné mouky

A teď už k samotným druhům. Mouka vzniká rozmělněním obilky, což je vnitřní část obilného zrna. Podle druhu vstupní obilniny pak můžeme dělit mouky následovně.

Mouky s obsahem lepku

  • Pšeničnou mouku asi nemusíme dlouze představovat. Najdete ji v bílé i celozrnné podobě a je vhodná pro přípravu veškerého sladkého i slaného pečiva, na těstoviny i třeba na zahuštění.
  • Žitná mouka obsahuje oproti pšeničné méně lepku, je zdravější, hutnější a méně soudržná. Nejlepší využití najde při výrobě nehnětených chlebů. Do jiných těst ji lze použít jen v kombinaci s jinou moukou.
  • Špaldová mouka je vlastně mouka ve své původní podobě, vyrábí se totiž z nešlechtěného druhu pšenice. Má podobné vlastnosti jako klasická pšeničná, takže ji můžete použít všude tam, kde byste použili pšeničnou. Špaldová ale saje více tekutin, takže na to při přípravě myslete. Z nutričního hlediska je to hodnotná potravina bohatá na minerály a bílkoviny.
  • Ječná mouka patří mezi ty méně známe, což je škoda. Je totiž bohatá na vitamíny B, dodává vláčnost, těsto nadlehčuje, a dokonce prodlužuje trvanlivost. Hodí se na chlebové placky, palačinky, lívance i na výrobu krekrů.
  • Ovesná mouka je ve své celozrnné podobě velmi zdravá díky vyššímu obsahu bílkovin a vlákniny. Navíc může být i bezlepková. Hodí se do sušenek, kaší, chlebových těst i k zahuštění. Těstům dodává vláčnost a křehkost.

Bezlepkové mouky

Mouky bez lepku se vyrábí pomletím bezlepkových obilovin, jako je pohanka, jáhly, kukuřice, rýže, čirok a další. Používají se podobně jako ty s obsahem lepku, jenže právě lepek pomáhá těsta držet pohromadě. Bezlepkové mouky mají tedy tu nevýhodu, že nejsou tak soudržné a pracuje se s nimi složitěji.

  • Pohanková mouka je bohatá na vitamíny i celou řadu minerálů, jako je zinek, mangan, měď, draslík a další. Pohanka má skvělé účinky na náš kardiovaskulární systém a na funkci jater. Má ale poměrně specifickou chuť, která ne každému sedí. Proto se nejčastěji míchá s jinými druhy. Hodí se do sladké i slané kuchyně na zahuštění pokrmů, výrobu placek i třeba na palačinky nebo muffiny.
  • Kukuřičná mouka obsahuje dostatek rozpustné i nerozpustné vlákniny a je bohatá na draslík, železo, hořčík, zinek a fosfor. V kuchyni pak najde uplatnění při výrobě tortill, různých placek, kaší nebo na přípravu polenty.
  • Rýžová mouka je oblíbená do sladkých (i nepečených) dezertů nebo k zahuštění omáček. Díky neutrální chuti se hodí ale prakticky do všech pokrmů. Těsto z ní je poměrně podobné těstu z pšeničné mouky, jen je méně pružné.
  • Jáhlová mouka je bohatým zdrojem B vitamínů a řady minerálů. Dokonce je vhodná při žaludečních potížích. Kromě jáhelníku ji můžete použít k přípravě pečiva, sušenek, placek nebo k zahuštění.
  • Čiroková mouka má neutrální chuť, takže najde uplatnění kdekoli. Upéct z ní můžete chléb i sladké dezerty. Čirok je navíc skvělý zdroj bílkovin a je bohatý na vitamíny B, na vápník, železo, fosfor a draslík. Občas se mu také přezdívá pšenice celiaků.

Luštěninové mouky

Cizrnová, hrachová, sójová, fazolová i třeba čočková. Mouky z luštěnin mají dobré pojivové vlastnosti a není tak problém je použít na sladké i slané pečení. Kromě toho se hodí na zahušťování pokrmů, případně jako náhražka vejce. Luštěninové mouky mají výborné nutriční hodnoty, zejména pak vysoký obsah bílkovin a vlákniny. Většina luštěninových mouk je navíc bez lepku a také hodí při redukčních dietách.

Ořechové mouky

Oproti luštěninovým moukám mají ty ořechové horší pojivové vlastnosti a hodně sají tekutiny. Nejlepší je proto kombinovat je s jinými druhy mouk nebo ingrediencemi, které pojí dobře. Nejběžněji seženete mandlovou nebo kokosovou mouku, ale neobvyklá už není ani třeba mouka z vlašských jader, lískových oříšků nebo kešu. Ořechové mouky obsahují zdravé tuky, bílkoviny, vlákninu, celou řadu vitamínů a minerálů, a ještě jsou přirozeně bez lepku.

Nemusí se tepelně upravovat, takže je využijete při přípravě raw dezertů nebo nepečených korpusů. Do sladké kuchyně jsou jako dělané, protože samy o sobě už mají příjemně nasládlou chuť. Nevadí jim ale ani tepelná úprava, takže z nich můžete připravit cukroví, palačinky nebo zahustit pokrmy. A pokud by vám to pořád bylo málo, připravte si z nich ořechové mléko.

Proč by šneci neměli chybět ve vašem jídelníčku

Trochu zaprší a hlemýždi jsou všude. Tak proč ještě nejsou u vás na talíři? Konzumace šneků není žádnou novodobou vymožeností. A dokonce ani nepochází z Francie, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pojďte jim nakouknout pod ulitu a rovnou si je připravit.

Stručná hlemýždí historie

I když Francie patří se svými 30 tunami ročně mezi největší konzumenty šneků, Španělsko ji předběhlo o několik tisíciletí. Toto tvrzení se opírá o archeologické důkazy z prozkoumávání jeskynních pozůstatků. Podle nich mohli mít Španělé šneky v menu už někdy před 30 000 lety. V

Česku sice takovou letitou historii nemáme, ale ani tak nejsme v jejich konzumaci nováčci. Stačí nakouknout do kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové, ve které najdete hned 4 recepty. Zahradní hlemýždi byli poměrně běžným postním jídlem chudiny. Až později se stali vyhlášeným pokrmem bohatých vrstev.

Je šnečí maso zdravé?

Existuje celá řada jedlých šneků, nejčastěji se chovají hlemýždi zahradní, hlemýždi afričtí a hlemýždi kropenatí. Pod jejich ulitou se skrývá velké množství kvalitních bílkovin, vitamínů i minerálů jako je vápník, hořčík a fosfor. Tuk tam nehledejte. Šnečí maso je totiž prakticky bez cholesterolu. Co se týká výživových hodnot, strčí do kapsy prakticky jakékoliv jiné maso. 100 gramů pak obsahuje pouhých 60 kalorií, což z něj dělá skvělé jídlo při redukčních dietách a díky vysokému obsahu bílkovin se hodí i do jídelníčku aktivních sportovců.

Jak šneky správně připravit

Že je šnečí maso nevýrazné a tuhé? Záleží, jak si dáte záležet na přípravě. Pokud si je nachytáte sami (sbírat byste ale měli jen šneky s ulitou větší než 3 cm), je potřeba nechat je postit se 5 až 6 dní, aby se vyčistili, zapouzdřili a uložili ke spánku. Nejlepší je nechat je v dřevěné krabici s otvory na vzduch.

Po půstu se šneci hodí do vroucí vody, kde jsou šokově usmrceni. Po pěti minutách varu se maso pustí ulity. Poté je přendejte do studené vody a nechte vychladnout. Po vychladnutí je snadno vyndáte z ulity, abyste jim mohli odříznout střívka a zbavit je slizu. Toho docílíte opakovaným solením a oplachováním. Takto připravené maso můžete buď zamrazit nebo se pustit do přípravy pokrmu.

Připravené šneky je potřeba vařit minimálně ještě tři hodiny (opravdu jemného masa docílíte spíše až po 4 až 5 hodinách varu) se zeleninou, divokým kořením a případně i vínem.

Nejznámější způsob přípravy jsou šneci po burgundsku. Uvařené šneky natlačte zpět do (vymytých) ulit a zbylé místo vyplňte bylinkovým máslem. Šneky dejte do trouby tak, aby z nich máslo nevyteklo a pečte přibližně 10 minut na 190 až 200 °C. Na jednu porci připadá 12 šneků.

Tip: Ulity stabilizujete tak, že do pánve nebo pekáče nesypete hrubozrnnou sůl, do které je usadíte.

Jak šneky konzumovat

Správný způsob servírování je ve šnečí ulitě, které umístíte ideálně do zapékací misky. Tu držte speciálními kleštičkami v levé ruce a pravou z ní nabírejte maso pomocí speciální úzké vidličky. Ke šnekům se podává čerstvé, ideálně ještě horké pečivo, které se namočí do rozpuštěného másla. Na zapití se pak nejvíce hodí červené víno.

A co že jsme si pro vás připravili? Na Rohlíku se můžete těšit na několik šnečích dobrot: šneci s bylinkovým máslem, šneci s parmezánovou náplní, šnečí kaviár se zlatem, šnečí maso játrový krém, ragú se šneky, šneci v bujonu

Všechny barvy květáku: kde se vzaly a v čem jsou lepší?

Jednoletku vyšlechtěnou z divoké brukve všichni dobře známe v její bílé podobě. Věděli jste ale, že to není jediná barva, kterou květák může mít? Jaké další barvy se pěstují a jaký je mezi nimi rozdíl?

Kde se vzal barevný květák

Genetická modifikace? Barviva? Ani jedno. Barevné květáky jsou produktem dlouhodobého selektivního šlechtění, při kterém se kříží různé druhy tak dlouho, dokud nevypadají nebo nechutnají podle představ. A že vám to přijde nepřirozené? Tak vězte, že to není nic neobvyklého. Ona i mrkev dříve byla nejčastěji bílá, žlutá nebo fialová. Oranžová se prosadila až před pár stoletími po dlouhodobém procesu selekce. Barevné květáky jsou ale o něco náročnější na pěstování, proto je i jejich cena vyšší.

květák

Proč je barevný a jak se to projeví na chuti?

Zelený, fialový i oranžový květák se od toho námi dobře známého bílého neliší nijak dramaticky. Nejvýraznější rozdíl ucítíte u fialového, který je jemnější, sladší a není ani trochu nahořklý. Jeho barvu způsobuje obsah antokyaninů, které jsou jedny z nejsilnějších antioxidantů. Zelený květák má svou výraznou barvu díky vyššímu obsahu chlorofylu, oranžový je pak zbarvený vysokým obsahem karotenu. Chuťově jsou oba velmi podobné bílému. Rozhodně ale vypadají na talíře efektněji.

Květák a jeho účinky na zdraví

Co v sobě skrývá tato nejstravitelnější brukvovitá zelenina?

  • Obsahuje velké množství vitamínu C srovnatelné třeba s pomeranči. Z dalších vitamínů je to třeba K, B5 a B9. Oranžový květák je navíc díky karotenu našlapaný vitamínem A, a to až 25× víc než ten bílý.
  • Pokud si hlídáte váhu, květák by vám v jídelníčku neměl chybět. Má jen minimum kalorií, ale zasytí na dlouhou dobu.
  • Květák také pomáhá v boji se záněty v těle. Obsahuje soustu prospěšných kyselin a antioxidantů, které snižují počet volných radikálů v těle. Jednou z látek, které obsahuje, je indol-3-karbinol. Ten ruší špatné geny a aktivuje ty správné, které zabraňují zánětlivým reakcím.
  • Látky obsažené v květáku dokážou snížit riziko rakoviny a snížit možnost jejího opakovaného výskytu. U fialového je tato vlastnost ještě vyšší díky obsaženým antokyaninům.
  • Antioxidanty pomáhají také snižovat hladinu estrogenu a vyrovnávat hormony v těle.
  • Květák obsahuje glukosinoláty a thiokyanáty, které podporují činnost jater a detoxikují tělo.
  • Díky své snadné stravitelnosti je vhodný pro osoby s žaludečními nemocemi. Navíc reguluje průchodnost střev a uklidňuje je při zánětech.

Neodolatelné recepty

Jak ho zařadit do jídelníčku, aby byl nejen zdravý, ale také jste si pochutnali? Květák neznamená jen trojobal nebo mozeček jako ze školní jídelny. Připravit si z něho můžete i krémovou květákovou polévku, zapéct ho s brokolicí a parmazánem nebo z něj vytvořit lehký oběd s bulgurem. Osvěžující je pak například v salátu s jablky a modrým sýrem. Možností je opravdu mnoho.

O své výtvory se s námi nezapomeňte podělit na Instagramu pod hashtagem #rohlikchef.

To nejlepší z Thajska a Vietnamu

Vezměte chuťové buňky na výlet do Asie! S Lukášem Neckářem z Chefparade, který je expert právě na asijskou kuchyni, pro vás máme připravených hned 5 nejoblíbenějších receptů.

Žádná velká věda

Ještě jste nesebrali odvahu k experimentům s asijskou kuchyní? Nenechte se odradit zdánlivou složitostí – příprava většiny jídel je jednoduchá a časově nenáročná. Složitější by to mohlo být jen se sháněním surovin, které dodávají právě tu nezaměnitelnou chuť Asie. Ale od toho tu je Rohlík, který vám kryje záda nejen se surovinami, ale rovnou i recepty od kuchaře, který Asií žije už pěknou řádku let.

Ani málo, ani moc

Asijská kuchyně má několik zásad, které si osvojíte velmi snadno. Například koření, zejména to aromatické, se přidává na začátku vaření, díky čemuž má čas se plně rozvinout. A že na aromatická koření si Asie opravdu potrpí. V oblíbenosti pak vede chilli, kterého se v Asii pěstuje několik set druhů. Stejně tak jsou důležité čerstvé suroviny, které kombinují s citem. Klasická jídla obsahují jen několik málo surovin, které se chuťově nepřebíjí, ale spolu s kořením se naopak harmonicky doplňují.


Kouzlo jménem umami

Sladká, slaná, kyselá a hořká. Tyhle chutě zná každý. Podle Lukáše Neckáře je za pátou považována pálivost a až za šestou umami, která všechny předchozí spojuje. Pilířem asijské kuchyně jsou jak správně zvolené suroviny, tak i vhodná dochucovadla. Alfou a omegou je rybí omáčka, která je právě nositelem chuti umami. S ní docílíte toho, že pálivé suroviny nepřehluší ostatní chutě– například u kari ucítíte, že je zprvu sladké, pak slané, později hořké, kyselé a až nakonec pálivé.


Asijských top 5 receptů

Dost bylo mluvení, teď je čas proměnit slova v pokrmy. Vybrali jsme pro vás nejoblíbenější recepty z Vietnamu a Thajska, které si našly cestu i za hranice. Společně s Lukášem Neckářem jsme vytvořili videorecepty, ve kterých uvidíte postup i použité suroviny.


Červené kari

Začneme pěkně zostra. Základem pro červené kari je kari pasta, která vzniká kombinací až 20 druhů koření a čerstvé zeleniny. Jestli bude žlutá, zelená nebo právě červená, závisí na tom, jaká barva chilli papriček v ní převládá. Aby při přípravě pokrmu nezhořkla, přidejte ji až po orestování masa. Co všechno k přípravě tohoto oblíbeného pokrmu budete potřebovat a jak na přípravu se dozvíte tady.

Letní závitky

Připravte si krevety, rýžový papír, nudle, zeleninu, bylinky a dochucovadla, a pojďte to zabalit. Letní závitky jsou typické pro vietnamskou kuchyni, ale nenechte se nachytat, nejsou smažené, smaží se pouze jarní závitky. Aby mohla vyniknout chuť všech ingrediencí, je důležité držet se při zemi a použít maximálně 6 surovin, které do závitků zabalíte. Pojďte se mrknout, jak takové závitky připravit, celá příprava vám nezabere víc než hodinu.

Pad Thai

Jeden z nejoblíbenějších thajských receptů se do země paradoxně dostal díky čínským osadníkům. Jeho základem je kuřecí maso a rýžové nudle. Ty nikdy nevařte! Namáčí se jen do studené vody, aby se neslepily. Než pustíte do přípravy, máme pro vás ještě několik tipů přímo do Lukáše. Pokud si potrpíte na pálivější pokrmy, orestujte si chilli hned na začátku vaření. Chuť se uvolní mnohem více, než kdybyste ho přidali až nakonec. Smaženou cibulku na posyp se nepokoušejte vyrobit sami, koupený polotovar je křupavější, méně mastný a při správném skladování vydrží mnohem déle.

Pho bò

Na rozdíl od našich zvyklostí jsou ve Vietnamu polévky považovány za hlavní chod. Na nejznámější polévku, Pho, najdete tolik receptů, kolik je ve Vietnamu rodin. Za každou se skrývá unikátní příběh a společně s ním se dědí z generace na generaci. Vy si ji můžete uvařit podle Lukášova receptu, který najdete tady.

Tom Yum

Stejně jako ve Vietnamu, i v Thajsku je polévka plnohodnotným pokrmem. Tou neznámější je bezpochyby Tom Yum, ostrokyselá polévka s krevetami. Pálivost dodává chilli, kyselost obstará limetka. Provonět ji můžete i limetkovými listy a citronovou trávou.

 

Soutěž o kurz vaření v Chefparade

Ve spolupráci s kuchařskou školou Chefparade jsme pro vás připravili exkluzivní kurzy, které povede šéfkuchař Lukáš Neckář.
Lukáš se specializuje na asijskou kuchyni už pěknou řádku let. Nejdříve jako sushi mistr, posléze jako šéfkuchař pracoval pro restaurace jako Sushitime, Soho, Ambiente nebo Sushi v Dushi. V současné době vede také kurzy asijské kuchyně v Chefparade.

Po asijské kuchyni se můžete utlouct a v žilách vám místo krve proudí sriracha? Pak tu máme kurzy přímo pro vás! Ať už jste Asií nepolíbení benjamínci nebo se jen chcete zdokonalit v tamním kulinářském umění, zúčastněte se naší soutěže a posuňte se na novou úroveň. Kurzy jsou vytvořeny exkluzivně ve spolupráci s Chefparade a naučíte či se zdokonalíte v pěti nejpopulárnějších jídlech z Thajska a Vietnamu.

Zdravé, chutné, prospěšné. Vše o rybách

Ryby patří k jedné z nejstarších součástí našeho jídelníčku. Člověk je totiž lovil a jedl už v mladší době kamenné. Výdobytkem současnosti nejsou dokonce ani rybí farmy. První zmínky o nich máme z Číny roku 460 př. n. l., u nás pak v zakládací listině kladrubského kláštera z r. 1115. Největší rozmach rybářství pak české země zažily v 16. století, kdy byly vzorem celé Evropě.

V průběhu staletí se ale situace změnila. V konzumaci ryb dnes bohužel za ostatními státy pokulháváme. Oproti celoevropskému průměru, který činí 11 kg na osobu za rok se v Česku pohybujeme kolemo 5–6 kg. O rybích velmocích, jakou je třeba Japonsko (70 kg na osobu za rok) ani nemluvě. A je to škoda.

Kolik ryb sníš, tolikrát jsi zdravým člověkem

Obecným doporučením je konzumace alespoň dvou porcí ryb týdně. Proč? Protože rybí tuky jsou nositeli hned několika důležitých složek. Kromě omega 3 mastných kyselin EPA a DHA, které jsou naprosto klíčové pro rozvoj mozku a tzv. kognitivních funkcí malých dětí, jde i o zásadní vliv na imunitní a kardiovaskulární systém u všech věkových kategorií.

Nejnověji je zdůrazňován i jejich protizánětlivý účinek. Dlouhodobé a chronické záněty se totiž v našem těle podílí na vzniku řady onemocnění, jako jsou obezita, diabetes, kardiovaskulární choroby nebo deprese.

Tukem to nekončí

Je ale tuk to jediné, co můžeme z ryb získat? Určitě ne! Najdeme v nich i dobře stravitelnou bílkovinu a velké množství minerálních látek a vitamínů (např. zinek, jód, vápník, selen, D, B apod.). Rybí maso má navíc jinou strukturu a přirozeně vyšší podíl vody než maso „klasické“. Lze ho tedy připravovat zdravěji – bez oleje a obavy z vysušení. Mějme ale na paměti, že pro některé osoby fungují zmíněné látky jako alergeny. A jako takové by měly být uváděny na obale či v popisku.

Není ryba jako ryba. Jak na výběr?

Jakou rybu byste si tedy měli koupit? Nejlépe mořskou a z volného lovu. Jsou to právě ony, které mají větší podíl omega 3 mastných kyselin. Pokud ale trváte na sladkovodních kusech z našich končin, sáhněte po candátovi, pstruhovi nebo jiném dravci.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, druhou fází výběru je samotný nákup. Ryby v obchodech najdete čerstvé, chlazené, mražené nebo opracované (filet). Případně v (v Česku populárních) konzervách.  Nekuchané ryby, dobře zchlazené ledem, se uchovávají čerstvé po dobu 5–7 dní, kuchané až dva týdny. Vzhledem k rychlé zkáze jejich masa ale vždy platí základní poučka: chlazené ryby by měly být co nejčerstvější!

Při vybírání toho pravého kusu hraje zásadní roli vzhled. Zdravá a čerstvá ryba má jasné, čiré, vypouklé oči a červené žábry. Její povrch je lesklý, vlhký a kryt slizem. Pokud prstem zatlačíte na masitou část rybího těla, měl by se povrch po chvíli vyrovnat. A hlavně: čerstvá ryba je cítit pouze rybinou, nikoli odérem zatuchlosti!

U ryb mražených pak hleďte na množství ledu v balení: jeho větší množství totiž může značit opakované rozmražení nebo větší množství tzv. přídatné vody.

Co vyčtete z balení?

Etikety a popisky jsme zmínili už v souvislosti s alergeny. Co dál by ale nemělo uniknout vaší pozornosti? Vzhledem k živočišnému původu jde v první řadě o tzv. „ovál“. Horní zkratka na něm uvedená označuje zemi, kde došlo ke konečnému zpracování. Dolní pak stát, z něhož ryba pochází. Dále musí balení obsahovat informaci, zda se jedná o rybu z volného lovu (zde bývá označena i oblast, kde se loví), nebo má původ na farmě (Původ z chovu). A také datum spotřeby, adresa výrobce nebo dovozce, název ryby a způsob zpracování.

 

Leden je o rybách

Ryby jsou nejen chutné, ale hlavně zdravé. Měli bychom je jíst každý týden, ne jen jednou za měsíc. Proto bude leden na Rohlíku hlavně o rybách. Můžete si je tak dopřát častěji a ještě za příjemnější cenu. Každý týden pro vás zlevníme jeden druh ryby. Začněte leden lehčeji a zdravěji. Pochutnejte si na čerstvých rybách. Na co se můžete těšit?Continue reading