Že ke konci roku patří sladké odměny? Je to jen o nastavení ve vaší hlavě. A taky o zvyklostech ve škol(c)e a o vás – jako příkladu k následování, tvrdí Margit Slimáková.

„Sladká chuť má v jídelníčku svoje místo. Ale může mít hodně podob.

Ty nejkvalitnější potraviny jsou lokální, sezónní a bio, a taková může být i odměna pro vaše dítě. Co třeba maliny z farmářského trhu? Farmář je tím nejlepším zdrojem potravin. S malinami samozřejmě můžete dát pracovat – namačkat je na pohankové lívance, upéct spolu s dětmi konvenční koláč, nebo ho trochu vylepšit – co třeba s mandlovou moukou? Nebo zkusit úplně něco jiného.

Možná víte, co vám a vašim dětem svědčí, ale neterorizujte své okolí lekcemi o zdraví, raději jim něco skvěle chutnajícího (a samozřejmě superzdravého) uvařte a nadchněte je svou praxí. Receptů na zajímavé sladkosti plné ovoce (čerstvého ale i sušeného jako alternativního sladidla), avokádového tuku nebo z „jiné mouky“ existuje opravdu hodně.

Okolo všeho se debaty točí nejvíce, je cukr. Mezi cukry nehledejte zázračné alternativy, stačí omezit veškeré doslazování. Opravdu musíte bábovku ještě pocukrovat?

Naprostá většina sladkostí obsahuje různý poměr jednoduchých cukrů. Některé méně rafinované varianty sladidel a mají i nějaké mikroživiny. Zjednodušeně však platí, že pár minerálních látek nebo nějaká fytochemikálie z nich zdravou potravinu nedělají. Proto doporučuji i u dětí více hlídat množství jakýchkoliv sladidel, která používáte, a věnovat méně času hledání alternativ. Když si děti zvyknou na méně sladkou chuť a menší množství sladkých potravin, bude to jedině dobře.

V posledním školních týdnech se rozdá v rámci odměn při nejrůznějších sportovních aktivitách, besídkách a rozlučkách sladkostí opravdu hodně. Od těch nejlacinějších lízátek až po sladkosti marketingově posazené jako „vhodné pro děti“. Jenže patří tam vůbec? Mají se na školách rozdávat sladkosti? Vždyť studie z celého světa potvrzují, že zdravá výživa dětí je základním předpokladem jejich zdraví a že má vliv na jejich chování i mentální schopnosti. Přísný zákaz sladkostí ve škole tak může být nejsnadnější cestou ke zlepšení koncentrace, chování i studijních výsledků.

Můžete sestavit výživovou komisi, která bude řešit s vedením školní jídelny jídelníček na celý týden, ale začít můžete třeba hned u své rodiny – na závěr školního roku neposílejte mezi ostatní děti balíček bonbonů, ale jahody z vlastní zahrady, učitelce místo bonboniéry dodejte domácí datlové kuličky.

Nebo je sladkou chutí vůbec neodměňujte – variant, čím uděláte radost, je nepočítaně. Od drobností z papírnictví, květinářství… až po zážitky v podobě vstupenek do kina nebo botanické zahrady.

Školy bez sladkostí jsou již na mnoha místech světa – a nemělo by se o nich mluvit jen když školní rok končí nebo začíná a sladkostí v podobě odměn se vyskytuje daleko víc, ale stále. Na základě vlastních zkušeností z mnoho škol v různých zemích se ke škole bez sladkostí a bez junk food také přikláním. Neříkám, že děti nemají sladké jíst nikdy. Jde mi o všeobecné dodržování pravidla, že škola, jejímž prvotním úkolem je děti vzdělávat, nebude ve svých prostorách dávat prostor ke konzumací sladkostí (nebo ji dokonce podporovat). Shodnout se na tom, která sladkost je zdravá a která ne, je totiž extrémně těžké a každá výjimka otevírá prostor pro porušování pravidla.“

Kdo je Margit Slimáková?

Nezdolná nadšenkyně, vášnivá gurmánka, propagátorka všeho zdraví prospěšného, lenivá

sportovkyně a nedokonalá ekoložka. Pragmatik a racionální optimista. A hlavně

úplně normální ženská a matka. Vydala „Velmi osobní knihu o zdraví“ s

podtitulem Jak zvládat jídlo, kariéru, rodinu, péči o sebe, kritiku, věk a chuť

na čokoládu.

Nafukovací páv, rukávky, míč… Výbavu mají vaše děti správnou, ale znají i pravidla, jak se chovat ve vodě? Zopakujte si je i vy.

Nepřeceňujte síly

I když už vaše dítě obstojně plave, neznámá voda, rozlehlá hladina, vlny, to všechno může způsobit, že malý plavec zazmatkuje. Nebo do něj může někdo narazit při dovádění… Vždycky proto buďte natolik nablízku, abyste mu hned mohli pomoci.

Nafukovací hračky jsou pořád jen HRAČKY

Používání nafukovacích pomůcek a hraček má svoje jasná pravidla. Hračky by měly být nafouknuty tak, aby byly tvrdé, nezapomínejte na některé části (například ocas nebo hlavu u nafukovací ryby), jen tak jsou hračky stabilní. Ani tak nenechávejte děti hrát si na nich samotné, snadno se můžou převrátit.

Rozhodně se navíc nejedná o pomůcku určenou pro neplavce nebo k výuce plavání, je to doplněk. A na to řada rodičů zapomíná. Je to jako kdybyste za veškeré své oblečení považovali šátek kolem krku… Nafukovací hračky zkrátka berte jen jako parťáka pro dovádění!

Nafukovací kruhy a rukávky: hlídejte průměr

U nafukovacích kruhů si hlídejte průměr kruhu i vnitřní části kruhu. Nevypadne z něj dítě snadno? Dítě by nemělo jen tak se přidržovat malého kruhu nebo naopak velké nafukovací pneumatiky, i to je nebezpečné. Kruh patří do pasu a pořád by měl být používán pod dohledem dospělého. Někdy se to hůře odhaduje, pokud není kruh nafouknutý, napoví vám proto popisek produktu – pro jak staré dítě je kruh určený?

U velkých kruhů se někdy dočtete, že jsou vhodné třeba až od dvanácti let!

Rukávky z pevného materiálu s bezpečnostním ventilkem už jsou určené pro výuku plavání, dětem pomůžou udržet se na hladině, to ovšem neznamená, že je můžete nechat na řece skotačit samotné. Dítě se může utopit i s rukávky (a i v malé hloubce).

Matrace: pozor na volné vodě

Opatrní buďte u matrací, hlavně na volné vodě. Děti často neodhadnou vzdálenost, nadchnou se pro hru, zapovídají se… a už jsou v půlce rybníka nebo je unáší proud daleko od vaší deky. Nestačí jen sledovat po očku, co se děje. Malý neplavec (ale i plavec) může snadno zpanikařit a provést něco nečekaného.

Nezapomínejte na pití

To, že jdete k vodě, neznamená, že budete mít dostatek vody na pití. Může být zavřený stánek s občerstvení nebo tam zkrátka jen budou dlouhé fronty, proto je ideální zásobit se předem. Děti možná nebudou trpět tolik pocitem žízně, když se budou pohybovat v mokrém prostředí. Proto jim stále připomínejte, že i u vody se musí pít.

Stará dobrá základní pravidla

Neskákat do neznámé vody, nejít plavat hned po vydatném obědě, nekoupat se rozehřátí nebo dokonce přehřátí, to jsou základní pravidla, která nám vtloukali do hlavy naši rodiče, když nás posílali k rybníku. A měli pravdu. Tahle pravidla platí pořád a na jejich dodržování by se nemělo zapomínat. Dětem je vtloukejte do hlavy a nepovolujte výjimky a buďte jim příkladem – děti jen těžko budou rozlišovat, že po lehkém obědě v podobě caprese si jdete dát pár temp do bazénu, zatímco oni musí sedět na břehu (když obědvaly řízky).

Instáč: Jasně že je u vody zábava, hlavně když pro děti máte nafukovacího páva a kruh, ale taky to má svoje rizika. Jaká se nevyplatí podceňovat? Bezpečně u vody je hashtag letošního léta.

Léto je konečně za dveřmi. Školní rok pomalu finišuje, děti obráží školní výlety a v nás se pomalu hromadí povinnosti a úkoly spojené s odjezdem na dovolenou. Co když ale máme malé děti a chystáme se na první dovolenou za naše hranice? Co si připravit už před odjezdem, aby nic nechybělo nebo jaké zásady dodržovat, abychom dovolenou nejen ve zdraví přežili, ale abychom si jí i pořádně užili? 

Asi na každého z nás čeká léto plné výletů, grilovaček a času venku. Co mít ale neustále na paměti, to je fakt, že klíšťatům už teploty přejí a je třeba se před nimi chránit.

1. Co můžeme udělat, abychom klíšťat nelákali?

1. Do lesa a na travnaté plochy se vybavte vhodným oblečením. Určitě nevolte bílou obuv ani bílé ponožky. Ta klíšťata vábí a zvyšujete si šanci, že nějaké ulovíte.
2. Proti hmyzu včetně klíšťat, se můžeme chránit i použitím repelentů. Ty doporučuji vybírat buď čistě přírodní nebo takové, které se aplikují na oblečení.
3. V neposlední řadě je tu ke zvážení i ochrana prostřednictvím očkování, které chrání proti klíšťové encephalitidě.

2. Co když už se klíště přisálo?

1. Jakmile zjistíme, že je klíště přisáté, je nutné jej odstranit, a to co nejdříve.
2. K odstranění můžete použít pinzetu nebo jako já, vatové tampónky do uší. Stačí vatovou část navlhčit a klíště vykývat.
3. Po odstranění klíštěte zakápněte ránu dezinfekcí a následujících 14 dní hlídejte.

3. Dobrý den, jaký je rozdíl mezi boreliózou a encefalitidou, které klíště způsobuje?

Lymeská borelióza je bakteriální onemocnění, které klíště může na člověka přenést. Pokud jej zvládneme diagnostikovat, dá se poměrně dobře přeléčit pomocí antibiotik. Onemocnění začíná zhruba po týdnu až dvou od nákazy. Může zprvu připomínat chřipku. Typická jei kožní forma v podobě zarudnutí v místě přisátí, které má centrální výbled (vypadá jako terč). Onemocnění může přejít i do druhé formy, tzv. chronické, kdy se manifestuje kloubními a neurologickými symptomy. Proti této nemoci nemáme očkovací látku.

Klíšťová encepfalitida je virové onemocnění, které i když diagnostikujeme, můžeme léčit jen symptomy, které nemoc působí. V současné době nemáme specifické antivirotikum, které by nemoc snadno řešilo. Onemocnění má dvoufázový průběh. V první fázi (po inkubační době 3 – 30 dní) jde o příznaky virózy jako malátnost, únava, bolest svalů, hlavy a kloubů. U některých pacientů touto fází infekce končí. Pokud nemoc postoupí do druhé fáze, přichází ukrutná bolest hlavy, zvracení, světloplachost, tuhnutí šíje, poruchy spánku až vážné neurologické symptomy jako obrny nervů, křeče a poruchy vidění. Akutní fáze trvá přibližně 2-3 týdny a i po léčbě často přetrvávají obtíže jako poruchy spánku, soustředění, bolest hlavy aj. Průběh této infekce probíhá u dětí lépe než u dospělých. Proti KE se můžeme chránit vakcinací.

4. Co když místo kousnutí ihned zarudne, je třeba vyhledat lékaře?

Zarudnutí v místě, kde bylo klíště přisáté, je normální jev. I přenos borelií a následný vznik infekce vyžaduje inkubační dobu, takže návštěvu lékaře má smysl plánovat tehdy, bude-li se na kůži něco dít. Pokud bude patrné zvětšování červené skvrny s centrálním výbledem. Místo pak vypadá jako terč, který má červený lem. To již může být první známkou infekce. Pokud ale v následujících 14 dnech po vyndání klíštěte je na dítěti cokoli neobvyklého, neváhejte vyhledat lékaře. Může jít i o encephalitidu, která se nemanifestuje těmito kožními změnami.

5. Co zakápnout klíště olejem máty peprné? Mělo by se pustit samo a nemělo by se vyzvrátit do rány.

Klíšťata se nedoporučuje dusit žádným olejem. Pokud byste tedy měla mátu v jiné formě, neměl by být problém toto zkusit. Určitě ale nedoporučuji využívat formu olejovou. Nejrychlejší a nejjednodušší je klíště co nejrychleji vyndat, bez použití tinktur a olejů,

6. Mám roční dítě a zajímal by mě dobrý repelent i pro tak malé dítě.

Za vůbec nejvhodnější repelenty považuji ty, které jsou čistě přírodní. Setkáváme se s přípravky z kvasnic, rozmarýnu, citrónové kůry, levandule aj. Na trhu je pak mnoho výrobků dalších. Jen je potřeba si uvědomit, že kůže je naším největším orgánem. Vše, co na ni namažeme nebo nastříkáme, se do ní vstřebává a denní zátěž repelentem pak není zanedbatelná. V lékárně běžně seženete i repelenty přírodní.

7. Když se rozhodneme očkovat, kdy je vhodná doba? Očkujete své děti?

Očkování proti klíšťové encephalitidě je dostupné dospělým a dětem od 1 roku věku života. Já se pro toto očkování rozhodla, i když s rozvahou a ne od časného batolecího věku. Dle epidemiologických dat je patrné, že děti od narození do cca 4-5 let nemocní těmito infekcemi mnohem méně než děti starší a když, je průběh nemoci často mírný. Od 5-6 let už pak v grafu vystřelí výskyt nemocnosti a děti prodělávají ty klasické nehezké průběhy zmiňovaných infektů. Já tedy děti očkovat budu, protože jsme venku neustále a klíšťat mají každoročně nad 10 kusů každá. Očkování však nechávám na 5.rok života. Pokud se rozhodnete očkovat, je vhodné jej naplánovat do doby, kdy se klíšťata nevyskytují, tedy časné jaro nebo pozdní podzim a zima.